Sladké sny - 1. kapitola

13. května 2014 v 17:15 | Hermi |  Sladké sny

Hranice snů

Nicol


Sedím a oddechuju. Ztěžka a zhluboka. Tak, jak to dokážu snad jen já. Nedokážu se zbavit myšlenek a vzpomínek na ten sen, ze kterého jsem se právě probudila. A takové se mi zdály poslední dobou skoro pořád. Lehla jsem si zpět do postele a přitáhla si peřinu skoro k nosu. Zavřela jsem oči a čekala. Doufala jsem, že znovu usnu, a že znovu budu mít sen. I když už možná ne tak krásný, jako byl ten první. Ale nestalo se. Sotva jsem zavřela oči, ozvalo se pronikavé CRRRRRRRRRRRRRR! A otřáslo celým pokojem. Vzteklá jsem praštila do budíku. Kdo tohle vymyslel? Kazit lidem sny!
Hned jak to bylo znovu možné, chtěla jsem jít spát. Nebo možná snít? Kdo ví... A v osm hodin jsem už skutečně ležela v posteli, zachumlaná v útrobách peřin a urputně zavírala oči, až se mi před nimi ukazovaly drobné mžitky. Tma, černo, ticho... Před očima jsem nic neměla. Snad jen velké nic, pokud to něco je. Jako by se mírně čeřila tma kolem mě. Rozhlédla jsem se okolo. A užasla.
Kolem mě se rozprostírala neuvěřitelně veliká louka. Tak neobyčejná, jakou jsem skutečně ještě neviděla. Zelená tráva se leskla v záři zlatavého slunce a stromy skýtaly stín pro většinu živého. Rostly po obvodu louky, kde se táhla a do nekonečných dálek klikatila prašná cesta. Doširoka jsem otevřela oči a panenky se mi zmenšily, aby nemusely pobírat tolik všeho světla kolem. Sjela jsem si rukou do vlasů. Zapletené a různě zkroucené slámově zbarvené copy mi spadaly přes ramena a hlavu mi chránil rozlehlý pletený klobouk. Nedokázala jsem skrýt své překvapení. Málem jsem vykřikla. Rukama jsem v rychlosti nahmatala šněrovačku v pase a dlouhou bílou sukni, skoro na zem. Rukávy jsem měla krátké, stejně zbarvené, jako sukni a na nohou mě dřely dlouhé béžové punčochy. Páááni! Tak to se mi ještě nestalo!
Když jsem se dostatečně vynadívala louky zalité sluncem a teplého letního rána, vydala jsem se pomalými kroky po cestě, která objímala louku kolem dokola. Pěknými střevíci jsem prášila po zemi až jsem se skoro rozkašlala. Vzduch se mi chvěl před očima a slunce pálilo čím dál víc. Zatočila se mi hlava. Posadila jsem se - trefnější by byl výraz zhroutila - do trávy okolo cesty a oddechovala.

Mia


Procházím se kolem dokola pořád za ocasem. Ne že by mě to nějak zvláště bavilo, ale tady se nic jiného dělat nedá. V tom parnu aby se kočka udusila! Napřáhla jsem packu před sebe, vystrčila několik drápků a vztekle zavrčela. Žába, která se ještě před chvílí plazila přede mnou a evidentně hledala vodu teď vyděšeně odskákala a já měla víc času sama na sebe. Spokojeně jsem si lehla do trávy na poli a začala si olizovat jasně bílý kožíšek. Však už to potřeboval! Byl zaprášený až hanba! Ale že já se ještě divím! Nemám se pořád potloukat u cesty. Zlatavé pole se mi rozmazávalo před očima v jediné jasné záři a já už si říkala, jestli nepřejdu na druhou stranu cesty, na louku. Zelená barva je přeci jen kočičím očím o něco příjemnější, nežli zářivě zlatá.
Najednou mě něco vyruší. Ihned vyskočím na tlapky a rozhlížím se okolo s našpicovanýma ušima. Nevím, jestli by mě něco mohlo vidět zrovna tady, ale opatrnost je vždycky na místě. A tohoto pravidla využívám. Zježily se mi chloupky za krkem a na hřbetě. Jazykem jsem si co nejtišeji přejela přes horní špičáky. Něco se blíží...
Zlehka se vydám kradmou chůzí směrem z pole k cestě a najednou vidím, jak se mi před očima mihne pár nohou v pěkných střevících. Nakrčím nos a vnikne mi do něj několik částeček prachu. Hm...


Nicol


Hned, jak jsem se posadila do trávy, něco jsem uviděla. Ve zlatavém poli přede mnou se něco mihlo. Sotva to bylo viditelné, ale já to opravdu viděla. Byla jsem si jistá. Naprosto. Něco mě vidělo. A to ještě předtím, než jsem si sedla. Zvláštní. Obilí na poli zlátlo a to ještě umocňovalo horko, které mě bezútěšně obklopovalo. Mohla jsem se přeci snadno splést. Už mě opravdu bolela hlava a rozhodně jsem se ani trochu necítila na to vydat se dál. A vtom jsem uviděla něco bílého. Takovou bílou skvrnu v tetelícím se horkém vzduchu. Jak se blížila, zaostřovala se a já viděla, že je to bílá kočka. Se zdviženým ocáskem pyšně kráčela mým směrem a já vůbec netušila, co od ní můžu čekat. Seděla jsem tiše a nehybně. Netušila jsem teď už vůbec nic. Byl to přeci jen sen. Mezitím se ta kočka čím dál víc blížila. Už byla skoro u mě. Ještě kousek.
"Co tady děláš?," mrskla neklidně ocasem. Zírala jsem jako spadlá z višně. Mluvící kočka! No jasně, měla jsem to čekat! A ještě tak drzá!
"Sedím," odpověděla jsem skoro tak namyšleně, jako ona. Až na to, že tak jako ona to neuměl prostě nikdo. A vůbec - tohle bylo poprvé, kdy jsem se bavila s kočkou.
"Takhle se mnou nemluv," odsekla, "Kde ses tu vzala? A kdo vůbec jsi?" Pořád mi to říkala takovým ošklivým tónem. Tak...zle. A přitom vypadala milá. Možná je to jen proto, že ji vidím poprvé v životě. Nakonec jsem se odhodlala promluvit:
"Jsem Nicol. A netuším, jak jsem se tu octla."
"Aha," sykla suše, "Pojď za mnou." a pokračovala po cestě.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Efi Efi | E-mail | Web | 13. května 2014 v 17:58 | Reagovat

Mluvící čičiny? :-D Co ty si všechno nevymyslíš...

2 Hermi Hermi | 13. května 2014 v 19:19 | Reagovat

Ty mlč, poslizovaná duchajzno! :D

3 Saraph Saraph | 14. května 2014 v 8:35 | Reagovat

Božíííí!!! :D

4 Hermi Hermi | 14. května 2014 v 14:35 | Reagovat

:-D

5 Kate Černobílá Kate Černobílá | Web | 19. září 2014 v 20:44 | Reagovat

Mluvící kočky? To je fantastické! Mluvící kočky vždycky všechno rozsvítí :)
Tahle povídka má strašně krásné popisy, opravdu se mi to moc líbí...

6 Hermi Hermi | Web | 15. října 2014 v 22:36 | Reagovat

[5]: Díky. Tvoje komentáře mě vždycky strašně potěší. A konkrétně mluvící kočky jsem měla vymyšlený úplně první. Jen jsem ještě nevěděla, že je použiju...XD

7 reveriedreams reveriedreams | E-mail | Web | 16. října 2014 v 14:10 | Reagovat

Máš opravdu zajímavý styl psaní. A také trpím extrémní zálibou v mluvících kočkách. Nesmírně se mi líbí nápad celé této povídky. Promiň, já vím, že chvála nikomu nic kromě potěšení nedá, ale zkrátka nemám co vytknout. Začínám tuto povídku mít opravdu ráda...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama