Sladké sny - Prolog

13. května 2014 v 15:06 | Hermi |  Sladké sny
Takže...tuhle povídku jsem poměrně dlouho promýšlela a přiznám se, že vůbec nemám ponětí, co z toho nakonec vzdejde. A zřejmě začnu v brzké době psát ještě něco jiného...takže...i přesto přidávám prolog a i když je trochu (dost) zdlouhavější, tak slibuju, že se to ještě rozjede...



Procházela jsem se v růžové zahradě. Letní vzduch byl provoněný květy magnolií a obklopila mne jejich nádherná barva. Vzhlédla jsem k noční obloze. Průzračně se leskla a odrážela od hladiny toho nejdrobnějšího jezírka, jaké jsem kdy viděla. Voda se v něm líně převalovala a mlžný opar, který se nad ním snášel, zpola zakrýval trávu pokrytou rosou. Brouzdala jsem tou provoněnou zahradou ve slabounké noční košilce. Zima mi nebyla. Byla teplá letní noc. A hvězdy tak jasně zářily! Vtom jsem zpozorovala, že nad vrcholky těch nejvyšších stromů v zahradě se vyhoupl měsíc. Tak jasně bílý a zářivě čirý měsíc! Jak dlouho už jsem tak kouzelný úplněk neviděla! Svěsila jsem ruce podél těla a jen pozorovala tu nádheru. Tu nádheru utápějící se v klidu a tichu. Nikde nebylo ani živáčka, aby to viděl. Ani nejmenší rybka v jezírku nezčeřila hladinu. Byla jsem sama. Úplně sama v té němé nádheře. Pohlédla jsem na vodní hladinu a už i měsíc se přidal ke hvězdám na ní. Růžové lístky se na mě snášely v nepravidelných intervalech. Tu a tam mi nějaký přistál na hlavě. Natáhla jsem před sebe ruku a čekala, kdy mě magnolie pohostí dalším okvětním lístkem. Ze stromu se jeden odloupl a skutečně se měkce snesl na mou nataženou ruku. Sama pro sebe jsem se usmála. Ruku jsem stáhla k sobě a přičichla si k růžovému lístku. V noční tmě dostával trochu nafialovělý nádech. A úžasně voněl. Nadechla jsem se a jemně ho odfoukla. Vyletěl z mé dlaně a ve vzduchu dělal nádherné obraty a spirály. Občas vrazil do jiného lístku. A nakonec spočinul na vlhké zemi. Nedbaje mokra a vlhka jsem si sedla pomalu na zem, mezi spadané lístečky a nabrala jich co nejvíce do rukou. Chvíli jsem si je prohlížela a potom jsem je rozhodila vysoko do vzduchu. Snášely se k zemi nejinak, nežli ten první, ale bylo jich najednou tolik, že jsem si připadala, jako pod sprchou. Rychle jsem se postavila na nohy. Okvětní plátky mi padaly na hlavu, na nos, jak jsem dýchala, připlácávaly se mi k nosním dírkám, padaly na rty, na ramena i na nohy. Záplava růžových lístků mě přikryla a navěky pod sebou skryla před okolním světem. Stála jsem teď tiše, nehybně. Jen jsem sledovala tu tichou přírodu kolem, jak žije. Vypadala skutečně tak mrtvá. Teď jsem ale jasně viděla, že zdání klame. Hladinu jezírka nyní čeřil mírný větřík a pohrával si s lístečky, které ještě zůstaly ve vzduchu. Měsíc zářivě osvětloval všechnu okolní krajinu a čokoládově hnědé kmeny stromů se kývaly ze strany na stranu. Tiše to tu žilo. Nehnutě se hýbalo. Neuvěřitelné! To je jako ve snu, pomyslela jsem si, a s tou představou zmizely stromy i orosená tráva. I překrásné květy magnolií. A já se vracela do reality.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Efi Efi | E-mail | Web | 13. května 2014 v 15:23 | Reagovat

Jupí, je to tady! V brzké době očekávám novou kapču - ale to ty víš, že ano? :-D

2 Hermi & Efi Hermi & Efi | 13. května 2014 v 15:25 | Reagovat

Ano, pokusím se ještě dneska...ale je to těžší než Robot... :-D

3 Efi Efi | E-mail | Web | 13. května 2014 v 15:35 | Reagovat

Věřím, Hermiono... Mimochodem - nezapomeň, že Robota mám v archivu! Jestli ho nezveřejníš ty, tak já!

4 Hermi Hermi | 13. května 2014 v 17:23 | Reagovat

Tak asi ty! Grrrrrr! A jako TADY?!  O_O
Stejně už ho všichni četli... :-?

5 Efi Efi | E-mail | Web | 13. května 2014 v 17:54 | Reagovat

Tak si ho přečtou i... Někdo jiný, nevím! Co ty víš. Třeba sem přivítá i sama Clara... :-D

6 Hermi Hermi | 14. května 2014 v 7:35 | Reagovat

Nemyslím...ale tak to zveřejni, no... ale stejně myslim, že to tu nikdo číst nebude...a s jakým bannerem by to tu bylo?

7 Anachíné Anachíné | 22. května 2014 v 17:26 | Reagovat

Je to užasny! Fakt! Rozhodne to budu cist!
P.S.: Uz nejsem Saraphine, protoze mě uchvatila recka mytologie. Tak jsem si udělala takovy jmeno.. se nelekejte kdo to je.. :-D

8 Hermi Hermi | 22. května 2014 v 18:26 | Reagovat

Aha...pozdě. Už jsem se trochu lekala...ale alespoň že jsi nám to řekla...:-D
A...díky.

9 Kate Černobílá Kate Černobílá | Web | 15. září 2014 v 11:04 | Reagovat

Konečně jsem se odhodlala přečíst si Sladké sny od začátku (došlo mi, že začít u čtrnácté kapitoly nebude to pravé :) )a nelituji toho, je to úžasné!
Nádherný popis toho snu (byl to sen, že?), také bych chtěla, aby se mi to zdálo :) Zbožňuji magnólie!

10 Hermi Hermi | Web | 15. října 2014 v 22:33 | Reagovat

Děkuji! Popravdě - vůbec jsem si nevšimla, že jsi to okomentovala, tak odpovídám až teď. Ale moc děkuji. Jsem ráda, že alespoň někdo je ochotný to číst.

11 reveriedreams reveriedreams | E-mail | Web | 16. října 2014 v 13:57 | Reagovat

KONEČNĚ jsem se dostala k tomu, abych si od tebe (a Efi, ale k té se dostanu později) něco přečetla, a musím říct, že jsem velice překvapená. Mile. Nyní lituji, že jsem to neudělala dříve, o hodně jsem přišla.
I když to byla jen představa, dokázala jsi tak věrně popsat krajinu kolem, že jsem ti i uvěřila, že se v ní ocitám také.
Jdu si přečíst první kapitolu, s naprostým nadšením, a smekám před tebou!

12 Hermi Hermi | Web | 22. října 2014 v 20:18 | Reagovat

[11]: Moc děkuju! No, Efi má taky úžasný styl psaní, já u těch jejích půlminutových hororů úplně umírám strachy, jen toho sem moc nepíše. Ale však já ji donutím...!
A jsem moc ráda, že se ti to líbí.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama