Meska - 3. kapitola

29. května 2014 v 19:57 | Hermi, Efi |  Meska

Přidávám (už zase) další kapitolu Mesky. Nevím, jestli vás to baví, ale kromě Robota nemám moc co jiného zveřejnit...Ale možná se s Efi (ve spolupráci) pustíme do psaní Alone a já se ještě dneska, příp. zítra pokusím dopsat Hranici snů, takže to nebude zase taková nuda. Ale asi udělám anketu, co si myslíte a Mesce...protože to je taková hloupá, dost stará slátanina hloupostí...nevim, jestli vás to někoho baví číst, ale kdyžtak dejte vědět do komentářů...A taky dodávám, že tahle kapitola není přepsaná, takže je v původní verzi. To znamená, že to možná bude hodně praštěný, tak se moc nelekněte, ale hlášky, které jsou použity, jsou vesměs tak nějak z reálného života...(Proto jsou tak nudný...) (To s bezďákem ne!) No nic, přeji pěkné počtení...



Hermi:







Úterý, 30. 4.







Dneska je výjimečný den, kerýho se z celého roku bojím ze všeho nejvíc…
…30. dubna. To je den, kdy se pálí ČARODĚJNICE!!!
Takže jsem teoreticky v ohrožení života. A jsem na to sama. Jsem ve třídě jediná čarodějka.
Jako kdybych snad byla něco vyloženě hnusného…! Samotný den mi ani tak moc ničím nevadí, ale ta Efoxtra v tom dni, to je něco neuvěřitelnýho…! Letos mě chtěla upálit na záchodcích! Schválně, o co se pokusí za rok! Já sázím na upalování v učebně chemie. (Mají tam pokus "Upalování medvídků". To se hodí do skumavky gumík (Harribo) a cosi se s tim provede. Skončí to tak, že chudák méďa je spálenej na uhel.)
Ale bezkonkurenčně nejlepší to bylo ve třídě s naší třídní, Kořeněnou… Jó, s tou se člověk nenudí.
Byla výtvarka. Malovali jsme nějaké čarodějky a mohli jsme tam dát cokoliv. (S rozumem!) Takže první co bylo, že kdo nic neměl na zdobení obrázku, oškubal mě úplně celou od hlavy až k patě. Sebrali mi pavučiny i s pavouky, myšky, kusy
látky, vyškubali mi několik vlasů! (Na jedný mý myšce si Dan-Toy hrál na Cowboye, nebo co!) Ale to jsem zvládla.
Na tabuli byly vyvěšený omalovánky čarodějek pro inspiraci. A paní učitelka řekla:
"Vidíte, tady, to je moje vlastní foto v osmnácti," což byl opravdu dobrý vtip, protože ukázala na jeden z obrázků, na kterém se pyšnila nějaká mladá rozježená čarodějka turbo koštětem. Skoro bych řekla, že Efoxtra si myslela, že je to pravda. Jenže čarodějka jsem tu jenom já. Třída propukla v nezvladatelný smích. Kořeněný chvíli trvalo, než je uklidnila.
Pak jsme si ještě říkali, jak ten svátek vznikl a že původně prej nebyla žádná čarodějnice, ale moréna, čímž nejspíš paní učitelka udělala Efoxtřině pořádnou čáru přes rozpočet, ale dost mě vytočilo, když se mě ta duchajzna po výkladu zeptala, jestli můžu být její model…
"Jinak, kdo je to dneska ta čarodějka nebo moréna kromě učitelky a Hermi…?," zeptala se Kořeněná s jistým humorem, ale třída se zase začala chechtat, jak bláznivá, ale největší smích vypuknul, když se zeptala jednoho kluka, Mišalíka, kdo je to ta moréna. (asi chtěla slyšet, že to je symbol zimy, nebo tak něco…)
Znělo to asi takhle :
"Kdo je to moréna?"
"Normální čarodějka, jenže předvádí černou magii?" zkusil to Mišalík.
"Já jsem taky normální učitelka a předvádím tady snad černou magii…?"
-Výklad přerušila nepředstavitelná vlna smíchu-
Potom paní učitelka vytáhla model čarodějky a někdo se neudržel:
"Jéé, Barbiena!"
-vlna smíchu číslo dvě- (vlastně už číslo nevímkolik…)
No, dnešek byl prostě "směšný den".
A nejlepší věc, která ten den zakončila byla to, že Moc-malý prasečík, chtěl číslo na Nindžika. (Prasečík= měnič. Kluk, který se dřív mohl měnit, ale zaseklo se mu to zrovna, když se změnil na malý prase, takže měří dneska jenom padesát centimetrů.) Nindžik mu číslo dala, jenže to nebylo tak docela její číslo, ale číslo bezďáka (bezďák = bezdomovec), kterýmu Nindžik koupila mobil se simkou (simka=simkarta) přesně pro tento případ. Hovor (Ne horor!-Ikdyž Prasečík z toho asi horor měl…) vypadal asi takhle:
"Halo?"
"No? Škyt."
"Nindžiku, jsi v pořádku?"
"Hele, přines mi cigára a flašku piva, jo?"
"Nindžiku, je Ti něco?"
"Kdo mi to sakra volá?"
-TÍP…-
Málem jsem pukla smíchy.
Problém byl ovšem v tom, že po tomto incidentu Prasečík záhadně zmizel…
A nikdo nevěděl, jestli to zavinila Nindžik nebo někdo jiný…
(Ne, že by to snad někomu vadilo…, ale ta duchajzna… (Efoxtra) No, o tom až zítra…)











Efi:






30. 4. - Pálení čarodějnic!


Dneska to byla sranda! Malovali jsme čarodějnice… Jakto, že jsme byli ve škole? My jsme ve škole i o svátcích… Třeba se méně učíme… Ale fakt, dnes to byla prča!
A letos jsem chtěla Hermionu spálit na záchodcích… Škoda, nevyšlo to… A příští rok - nene… Nenapíšu to sem… Co kdyby si to Hermi přečetla? Pak by věděla, co má čekat… Ach jo, živ…
POSMRTNÝ život je těžký… Ale počkat - jak bych jí něco mohla provést?! Vždyť jde na Játračku… Na gympl… (gympl - gymnázium, Játračka - jedno gymnázium) Áááách jóóóóóóó!!!
Ale zpátky - o Vv (to všichni snad vědí: Vv = Výtvarka) jsme tedy malovali čarodějnice (byla to kombinovaná technika) a téměř nikdo si nepřinesl to, co měl. A kdo je ve třídě čarodějnice? Hermionka Volejová! A co všichni udělali? "Půjčili" si její "vybavení" (tzn. myšky, pavoučky, pavučinky, kousky oblečení… I vlasy jí trhali!). I Dan Toy si chtěl na obrázek nalepit myšku (živou!!! Chudáček…) a tak poprosil Drac Horvathovou, aby mu nějakou přinesla (na něj je moc velká…). Myška se v Draciině ruce vzpínala, ale bylo jí to málo platné… Navíc když jí Drac ukázala upíří tesáky… Myška ztichla a přestala se vzpouzet. Jakmile Drac myšku položila na stůl, Dan na ni vyskočil přepnul se cowboye a jezdil na myšce jak na mustangovi! Myška se vzpínala, cukala, stoupala si na zadní a dokonce se ho pokusila kousnout! Jenže Toy je Toy. Ten má mozek hračky. Nevzdal se. Malou myšku zkrotil. Dovedl malou myšku ke kalíšku s lepidlem a nechal ji, aby si v něm
vymáchala nožky a pak jí přivedl ke svému dílu. Znavená myška si lehla na koště čarodějnice…
Teď se vrátím v čase, abych zaznamenala "důležité" chvíle dnešního dne…
Paní učitelka vyvěsila na tabuli pár obrázků. Pak ukázala na jeden, na kterém byla mladší čarodějka s kudrnatými a rozježenými vlasy a bradavicí na nose, jejíž pýchou bylo krásné turbo koště… (Jistě sen každé čarodějky.) A prý: "A tohle jsem já v osmnácti", řekla paní učitelka. Ozval se burácivý smích. Já si nejdřív říkala "Huustýýý!", ale pak mi došlo, že je to (zřejmě) legrace a začla jsem se smát též. Pak nám Kořeněná říkala, že původně to nebyla čarodějnice, ale nějaká morana nebo morena (či duch ví co), čímž mi dost zkomplikovala mé "plány"… Pak se Kořeněná zeptala, kdo je vlastně v dnešní době ta čarodějka - morena…? Tedy krom učitelky a Hermi. Zase smích. Hahaha!!! Nejlepší ale bylo, jak se zeptala Mišalíka, kdo je tedy ta "morena". Jeho odpověď byla úžasná: "Čarodějnice, která provádí černou magii…?" Zas se třída smíchy
málem potrhala. Pak paní učitelka vytáhla… Něco jako model čarodějnice. Kdosi se neudržel a vykřkl něco jako: Jé, barbína! Další vlna smíchu…
Jojo, bezva den… Legrační den, směšný den… Jak to nazvat? Nu, a pak se nám ztratil Moc - Malý Prasečík… Duch ví, jestli za to může on sám, Roubik či ten bezďák, kterému volal… Uvidíme zítra.
(P.S.: Jsem duch, pro mne i stěny mají uši… Jakmile se nějaké dotknu, řekne mi, co "slyšela"… A jedna slyšela, že se Dan Toy zamiloval do té čarodějnice-"barbieny", že se přeměnil na mode nějakého svalovce v bikinách (hnusný pohled) a že tu čarodějku balil! No fakt! Vážně! Tak dobře klam… Dan šel do kabinetu, kde byla ta čarodějka a já tam taky byla, protože jsem s učitelkou řešila "hořící" Hermi (vona to kecla?!). No jo… Ale to s těma stěnama… To bych mohla… …To je jedno.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama