Project about Half-Minute Horrors - Figurína

9. května 2014 v 11:25 | Hermi |  Jednodílné


Stála tam roky. Možná desetiletí. Nikdy se ani nepohnula. Jen tiše a netečně pozorovala dění okolo. Lidé si povídali, že je v ní život. Že žije, jako ostatní. Ale nikdo neměl tušení, kolik je na tom pravdy...

Prodírala jsem se hlučným davem. Zuřivě jsem se rozhlížela okolo. Doufala jsem, že zahlédnu nějakou známou tvář. Ale zahlédla jsem jinou. Nebyla živá. Nebo ano? Ale znala jsem ji. Od vidění. Vídala jsem ji téměř denně. Byla to figurína, co stála vprostřed cesty. Nikdy se nehnula z toho jediného místa. Zastavila jsem se. Dav trochu prořídl. Všichni někam odspěchali, ale já se jen chtěla dostat ven. Teď jsem venku byla. Ale stále jsem měla přímo na očích tu figurínu. Ženu, která na mne propalovala pohledem a já si připadala bezbranná proti jejím černým očím. Na rameno mi těžce dopadla cizí ruka. Prudce jsem se otočila a spatřila známou tvář. Moje nová kamarádka skutečně přišla. Seznámila jsem se s ní vlastně úplnou náhodou. Doteď jsem neměla nejmenší tušení, jak se jmenuje. Tiše mě pozdravila. Kývla jsem. Ale nedokázala jsem se přestat dívat na tu figurínu. Najednou se mi zdálo, že mrkla. Ne, nezdálo. Ona opravdu mrkla!

"Taky se ti zdálo, že mrkla?," ptala jsem se.

"Kdo?," odvětila dívka.

"No...," najednou jsem si připadala hloupě. Dav zase začínal houstnout a v něm se ztrácela i ta figurína.

"Tamta figurína," dokončila jsem nakonec větu, dokud ji bylo vidět.

"Jsi v pořádku?" Podiveně se na mě zadívala. Odpověděla jsem kývnutím. Já to ale viděla!, ujišťovala jsem se v duchu. Opravdu jsem to viděla! S pocitem, že už půjdu pryč a zapomenu na to, s pocitem, že se mi opravdu něco zdálo, jsem se naposledy podívala na figurínu. A ona zase mrkla. To už mi nikdo nevymluví. Prodírala jsem se dopředu houstnoucím davem. Nevnímala jsem, že na mě dívka křičí, ať se vrátím, že jsem blázen. Nevnímala jsem, že dodává, že jde volat sanitku. Nevnímala jsem nic okolo sebe. Jen černé hluboké oči té figuríny. A ta jen klidně stála a zírala na mne. Už jsem byla skoro u ní. Nedala jsem se ničím zastavit. Jako šílená jsem postupovala dál a dál. Stále vpřed. Vzápětí mě popadly silné ruce a nepustily dál. Věděla jsem, že přijeli z nemocnice. Nebo z blázince. Ale bylo mi to jedno. Vzpínala jsem se a škubala sebou. Chtěla jsem se dostat k figuríně, být volná. Chtěla jsem se jim vyškubnout a běžet dál. Ale stisk byl příliš pevný. Ruce mě odtáhly někam daleko dozadu. Pryč od té figuríny. Víc už si nepamatuji. Ale ta figurína žila. Žila a žít bude. I když tomu nikdo neuvěří. A já se vždy snažila dostat k ní blíž. Úplně jsem zešílela. Vybavují se mi jen útržky vzpomínek, kdy škrábu nehty po kamenných zdech a křičím. Srdceryvně křičím, ale nikdo mě neslyší. A už nikdy neuslyší...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Katerííína Katerííína | E-mail | Web | 11. května 2014 v 9:50 | Reagovat

je to kouzelné! ;)
Fakt moc pěkně napsaný

2 Hermi Hermi | 11. května 2014 v 12:08 | Reagovat

Moc díky... :-D

3 Efi Efi | E-mail | Web | 11. května 2014 v 20:10 | Reagovat

Boží! Totálně boží, Hermiazno!!!! :-D

4 Saraphine Saraphine | Web | 12. května 2014 v 14:17 | Reagovat

ou, chudák.. to je smutný! ale jak říká Efi - totálně boží Hermiono!

5 Hermi Hermi | 12. května 2014 v 21:12 | Reagovat

:-D Díky...

6 reveriedreams reveriedreams | E-mail | Web | 28. října 2014 v 7:54 | Reagovat

Uf...děsíš mě.
Opravdu úžasná povídka. Takže, pokud jsem to správně pochopila, ona skončila v blázinci? Kvůli tomu, že jednou viděla něco neobvyklého, nebo se takto chovala neustále?
Zajímalo by mě, jestli ta figurína byla doopravdy živá, nebo si to hlavní hrdinka jen vsugerovala.
Opravdu nádhera. Jen tak dále!

7 Hermi Hermi | Web | 28. října 2014 v 17:35 | Reagovat

[6]: V tom to je - je to horor. Ano, ta figurína byla opravdu živá. Jen ji bavilo přivádět lidi do blázince. A, no jo, je to trochu střelený, že ji hned odvezli do blázince, ale zase, na druhou stranu, kdyby ti někdo vykřikoval, že se potřebuje dostat za tou figurínou, protože si myslí, že mrkla, co by sis myslela?
A - překvapivě - moc děkuji! :-D

8 A.B. Pilinová A.B. Pilinová | E-mail | 30. května 2015 v 12:43 | Reagovat

Hermi, ty vrahu nevinných mě! To je BOŽÍ.! Já bych Tě sežrala! To je supéér!! Jen upřímně, kdo je ta dívka? TY? :-P  :-D  :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama