Robot, 2. kapitola

24. května 2014 v 15:38 | Hermi |  Robot
Přidávám druhou kapitolu Robota a doufám, že se vám bude líbit, i když už jste ji asi četli...:D



Propalovaly mě tři páry ocelově šedých robotích očí. Nademnou se nakláněly tři šedivé siluety, které jsem přes ostré sluneční paprsky nebyla s to zahlédnout.
"Ale ale..." začala ta robotka medovým hlasem, "Kohopak to tu máme? Naše malá holčička si udělala výlet!"
Ucítila jsem pod krkem chladnou robotí ruku a v tom okamžiku mě zvedla asi deset centimetrů nad zem. Teď už jsem jí jasně viděla do očí. Neměla vlasy. Jen ocelové pláty střídané bledě modrými. Hlavu měla oválnou a oči jí strašidelně vystupovaly z hlavy. Jak jsem nyní viděla, byly modré, ale tak tmavě, že vypadaly skoro černé. Mračily se na mne a já se bála víc, než kdy jindy.
Než jsem si ji stihla pořádně prohlédnout, mrštila se mnou vší silou o zeď. Přiběhla ke mně a znovu mě zvedla několik centimetrů nad podlahu.
"Tak, ty jsi nás šmírovala?!" Zasyčela mi přímo do ucha, "Za to tě trest nemine!" A znovu mne hodila na zem, tak daleko, jak jen mohla. Potom už jsem nebyla ničeho schopná. Jen jsem mhouřila oči a v záplavě slz se snažila něco rozeznat. Ale viděla jsem jen stíny.
Náhle se jeden stín začal přibližovat ke mně s něčím v ruce. Začala jsem panikařit. Vždyť mě chtěli zabít! A udělají to!
"Nech ji být, Amy! Potřebujeme ji živou," uslyšela jsem hlas od jednoho stínu. Spadl mi kámen ze srdce. Nezabijí mě! Alespoň ne teď. Někdo mi přendal něco přes oči. Ani jsem se nebránila. Byla jsem jen šťastná, že mě prozatím nechají být. Snad...
Ucítila jsem, jak mě dva páry silných kovových rukou zvedají ze země a odnášejí pryč. Věděla jsem, že to ještě není konec.


Když jsem se probudila, strašně mě bolela hlava. Asi se mnou někde hodně praštili o zem. Protírala jsem si slepené oči a rozhlížela se kolem sebe. Vůbec jsem netušila, kde bych vlastně mohla být. Zaposlouchala jsem se a zpoza tlustých železných dveří jsem uslyšela slaboučký, ale rozhořčený Amyin hlas.
"Měli jsme ji zabít! Mohla zkazit neuvěřitelně drahou investici!"
A bezmála stejně tak rozhořčenou odpověď toho robota, kterého jsem ráno praštila do nohy:
"Má dost štěstí, že ji nezabilo rovnou M13!"
"Pche! Když ho má podle všeho zničit, tak jí asi nemohlo zabít...!"
"Kdo říká, že ho má zničit?! To jí nesmíme dovolit!"
"Nedovolíme, ale M13 taky ne. Ještě nemá plnou sílu, ale je to neuvěřitelně nebezpečná zbraň! Není radno se ho ani dotýkat. I to může člověka zabít! Jenom nevím, proč ji to nezabilo..."
"Možná bychom ji měli preventivně odstranit. Právě z toho důvodu..."
"NE!," vykřikl robot, což mě úplně vyvedlo z míry. Je to ROBOT! Myslela jsem, že mu bude úplně jedno, jestli mě nechají žít, nebo ne.
"Může se ještě hodit," dodal už tišeji.
V té chvíli jsem ale přestala poslouchat. Prohledávala jsem si totiž kapsy a doufala, že najdu něco, cokoliv, co by mi pomohlo dostat se odtamtud. Po chvíli jsem našla malý přívěšek. Možná nějaký amulet. Netušila jsem, k čemu mi bude, ale přesto jsem si ho tam ještě nechala. Nic jiného už jsem ale nenašla. Rozhlédla jsem se kolem sebe. Kromě hliněné podlahy a kamenných stěn jsem nic neviděla - teda až na malé okénko ve zdi, skrz které prosvítalo dovnitř pár slunečních paprsků. Možná, že to byla moje záchrana. Zvedla jsem ruku, tak, abych na okénko dosáhla a bouchla jsem. Po místnosti se rozlehl hlasitý zvuk tříštícího se skla a já se skrčila pod sprškou střepů. Jen jsem doufala, že to vedle nebylo slyšet. Ale asi marně. Hlasy totiž dramaticky utichly a já se přikrčila do kouta. Slyšela jsem, jak se klíč otáčí v zámku a začala jsem panikařit. Co se mnou teď udělají? Jak dopadnu? Že já na tu divnou bílou věc ráno vůbec sahala...
Dveře se se skřípotem rozlétly a za nimi stál ten robot s Amy. S tou Amy, která mě ještě nedávno vší silou držela pod krkem a minimálně stejně silně pak hodila na zeď. Už jsem ani nedýchala. A čekala...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Anachíné Anachíné | 27. května 2014 v 7:13 | Reagovat

Jó, tohle se nikdy neomrzí..

2 Hermi Hermi | 27. května 2014 v 7:17 | Reagovat

:-D Díky...

3 C.V.O.K. C.V.O.K. | E-mail | Web | 6. října 2014 v 13:48 | Reagovat

Napínaš ako reklamy na Markíze... Čo bola tá divná biela vec? Ako sa objavila u nej doma? Prečo sa k nej vlámali tý ostatný a čo to má celé znamenať? Napínavé...

4 reveriedreams reveriedreams | E-mail | Web | 27. října 2014 v 9:13 | Reagovat

Něco mi říká, že ten robot, který protestoval proti jejímu usmrcení, má přece jen city...
Opravdu...jak zde byla řečeno...napínavá a úžasná kapitola. Moc se těším, až si přečtu další!

5 Efü, Leichen GmbH Efü, Leichen GmbH | E-mail | Web | 5. listopadu 2014 v 18:25 | Reagovat

[4]: Tak to nechci spoilerovat, ale je to pěknej hajlz!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama