Project about Half-minute horrors: Továrna na šílenství

16. června 2014 v 18:05 | Efi |  Jednodílné
Když to mají být půlminutové horory... A horoidní to není vůbec... Chtěla jsem to smazat, ale Hermi mi to nedovolila. To je hrůza, tihle nejlepší přátelé. Ach jo. Je to dodělané ve spěchu, šíleně krátké a "kýčovité". Ach jo...


Každý, kdo prošel touto ulicí, pocítil nepříjemné mravenčení a nervydrásající nutkání se otočit. Když tak učinil, s lehkovážnou blažeností se znovu radostně dá do pohybu, div, že si nezačne pískat. Tak činí obyčejný člověk, jenž netuší, co se doopravdy děje za jeho zády.
­

***

Je to již týden, co jsme se nastěhovali do tohoto zapadákova. Zapomenuté městečko s jakýmisi dalekými příbuznými domů. Se suchou trávou. S věčně zataženou oblohou. Se stromy, kterým nikdy neopadá listí, protože žádné nemají. Nikdy. Ani teď, na jaře.

Stromy vrzaly, ledový vítr štípal do tváří, vysoké lampy blikaly, připravené v nečekané chvíli zhasnout a domy jen zlověstně mlčely, zatajujíc pravdu. Měsíc byl v úplňku, vrhal na vše jasné bílé světlo, které tomu dodávalo ještě děsivější atmosféru. Kdesi vrzly dveře a lampy na ulici zhasly úplně. Vyšla jsem z domu.
Kráčela jsem temnou ulicí, slyšela jsem každý svůj krok. Boty mi klapaly na mokrých dlaždicích a já tak narušovala to posvátné ticho.
Ve staré továrně se rozsvítilo světlo. Z ničehonic. Dodávala jsem si odvahu. A vstoupila dovnitř.
Světlo zhaslo. Tmou se ozval výkřik a ze stromu s hlasitým krákáním odletělo několik vran.

***

Bolest.

Jediné, co si pamatuji...

Když se proberu...

Škrábajíce nehty o mramorové studené zdi...

Nikdo mě neslyší.

Když se zalykám slzami a volám o pomoc.

Když mi dochází síly...

Téměř šeptajíc...

"Nechoďte..."
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Hermi Hermi | 16. června 2014 v 20:12 | Reagovat

Jo! Jo! Konečně! Je to tuuuuuu! Joooooo! Úžasný, senzační, jak to děláš, že tak dobře píšeš?! Chci to umět!!

2 Efi Efi | E-mail | Web | 16. června 2014 v 20:20 | Reagovat

[1]: Ne, já chci umět psát jako ty!

3 Hermi Hermi | 16. června 2014 v 20:52 | Reagovat

Jasně! :D To určitě!

4 reveriedreams reveriedreams | E-mail | Web | 28. října 2014 v 7:58 | Reagovat

Páni! Konečně jsem se dostala k tomu, abych si od tebe něco také přečetla. A musím říct- píšeš naprosto úžasně!
Máš zcela jiný styl než Hermi, ale také se mi líbí.
Cože? Že tato povídka není hororová? Ale jdi. Úspěšně jsi mě vyděsila.
Jen tak dále, opravdu bys měla psát častěji, protože ti to jde.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama