Malá jarní soutěž 2

21. července 2014 v 18:34 | Efi |  Jednodílné

(Malý napovedený pokus o banner. Ve Wordu se to dělá opravdu těžko.)

Běžela jsem rozkvetlou loukou, na kterou dopadala zlatavá zář zapadajícího slunce. Ptáci se schovali, květiny uzavřely své květy. Slunce jsem pomalu ztrácela z dohledu. Všude se rozhostila neproniknutelná tma. Neviděla jsem ani na krok. Ale běžela jsem. Stále jsem běžela.
Věděla jsem, že neuteču. Byla to hra na kočku a myš. Ano, to jsem já, ta šedá myška. Bez naděje. Věděla jsem, že jsem lapená. Že nemám pramalou šanci se zachránit. Ale zastavit se, by pro mne znamenalo okamžitou smrt. A prohru.
Nevnímám žahavé doteky kopřiv. Necítím sladkou vůni jarního rána. S temnými myšlenkami se prodírám lučním porostem. Neslyším. Nevidím. Jsem jen já. Můj život. Neexistuje bolest. Ani štěstí. Nic. Nic není důležité. Nic není podstatné.
Miliony lidí mají rádi jaro. Barevné květiny. Vůně. Krásné slunečné počasí. Veselý zpěv ptáků. Ale co když se jejich serenády promění v pohřební píseň?
Uslyšela jsem výstřel. A nad loukou se nesl srdceryvný výkřik. Nepoznávala jsem svůj hlas. Mé tělo už mi nepatřilo. V šatech prosáklých krví jsem se zhroutila do rozkvetlých levandulí.
Život je boj.
Buď budete žít.
Nebo zemřete.
Co pro mne znamená jaro?
Konvalinky potřísněné krví.
To je mé jaro.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Hermi Hermi | Web | 21. července 2014 v 19:30 | Reagovat

To mě nikdy neomrzí... :-D

2 Simix Simix | Web | 23. července 2014 v 15:10 | Reagovat

Máš krásný blog :)

3 Efi Efi | Web | 19. srpna 2014 v 16:10 | Reagovat

[1]: Když myslíš. :-D Ale je to děsný.

4 reveriedreams reveriedreams | E-mail | Web | 28. října 2014 v 8:13 | Reagovat

Banner je, stejně jako celá povídka, nádherný.
Mám trochu válečnou náladu (nechápej mě špatně, ne, že bych chtěla válku, spíše mě toto téma fascinuje), takže mi tento příběh padl jako ulitý.
Je to hrozně smutné. Zvláště, když uvážíme, že bylo jaro. Myslím, že tato povídka se skvěle hodí jako varování před válkou. Nebude ti vadit, když si jí čistě pro osobní účely někam uložím, protože je hrozně pravdivá?
A mimochodem, vím, že se rozesměješ, zvláště když je tato povídka o tom, o čem je, ale myslím, že by ti dobře šly psát takové ty hororové pohádky. Tvůj styl psaní se na to podle mě hodí úplně dokonale :-)

5 Efi Efi | E-mail | Web | 10. listopadu 2014 v 14:45 | Reagovat

[4]: No, tak se mi zdá, že mi až moc lichotíš.
Každopádně děkuji a ani mne nenapadlo, že by někdo mohl chápat význam této kraťoučké povídky, protože nemá žádnou hloubku a je tak směšně dlouhá...
A ano, musím říct, že jsem se pousmála svým klasickým multifunkčním úsměvem (úasměv pro téměř pro všecko - když jsem v rozpacích, když mě něco potěší, když mi nepřijde vhodné se opravdu rozesmát, když předstírám radost, když jsem šťastná, a bla bla...). Ono to zní docela dost zajímavě a lákavě... No, uvidíme. Třeba jsi mě napotivala k tomu, abych se konečně zase chopila tužky.

6 Efi Efi | E-mail | Web | 10. listopadu 2014 v 14:50 | Reagovat

[5]: Mimochodem - klidně si ji někam ulož. :-)
(Jestli myslíš že za to stojí.)

7 reveriedreams reveriedreams | E-mail | Web | 10. listopadu 2014 v 16:07 | Reagovat

[5]: Já nikdy zbytečně nelichotím.
A děkuji!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama