Robot - 5. kapitola

10. července 2014 v 21:41 | Hermi |  Robot



"Panebože!" Zprudka jsem se otočila. Věděla jsem, kdo to je. Chytil mě za loket, jako předtím. Pohybem ruky jsem se mu vyvlékla.
"Jak...jak víš...?," vykoktala jsem překvapeně. Vlastně jsem už skoro zapomněla, jak se jmenuju. Ale nikdy jsem si nemyslela, že své jméno uslyším z úst robota. Zvláště teď, v době války. Vyděšeně jsem ustoupila o několik kroků dozadu. Ten robot se snažil tvářit přátelsky, ale já věděla, že jeho přítomnost pro mě (alespoň prozatím) neznamená nic dobrého. I když musím přiznat, že se mi docela líbil.
Pomalu šel za mnou a já ustupovala dál a dál. Už už se mi z hrdla dral výřik, když promluvil.
"Stůj. Nejsem tu, abych ti ublížil." To říká on?! On, který mě vedl rovnou do záhuby?!
"Vlastně jsem nikdy nechtěl, aby tě zabili," dodal. Nevěřila jsem mu. Nikdy jsem mu nevěřila a ani jsem neplánovala mu věřit. Navíc jsem prostě nedokázala pochopit, proč by se vracel, jestli mě nechtěl zabít a jak se sem dostal.
Ano. Byl to ten robot, co nechtěl, abych sahala na M13, kterého jsem praštila a který se bavil s Amy za dveřmi toho sklepa, kam mě zavřeli.
"Ne! Nesahej na mě!," vykřikla jsem a mimoděk udělala další krok zpět. Vyschlo mi v krku. Narazila jsem totiž na studenou stěnu a už jsem neměla kam couvat.
Díval se na mě upřeným pohledem. Tiskla jsem se zády ke zdi a on se neustále přibližoval.
"Neboj," chytil mě za předloktí a přitáhl blíž. Posadil se jakoby to byl jeho dům. Jenomže byl můj. A přestože jsem ho nepozvala, nebyla bych to hostitelka, kdybych se také neposadila. Sedla jsem si asi metr od něj a doufala, že se o něm už konečně něco dozvím. Po chvilce jsem si nervozně odkašlala a naklonila hlavu mírně na stranu. Upřeně se na mě podíval.
"Ehm....já jsem Robert," prohlásil po chvilce a podal mi kovovou ruku.
"Jo...já Rebecca...," řekla jsem i když to věděl.
"A... Co tu vůbec děláš?," zeptala jsem se.
"No, chtěl jsem se ti omluvit za to, co se stalo...a za Amy. Je trochu...cholerická."
"Trochu," kývla jsem, jako bych naznačovala, že to není jenom trochu. A nikdy nebude.
"A co to vůbec znamená Robert?"
"Robotická elektricky řízená technologie," odpověděl.
"Aha..." Konečně! Tak už vím, co je zač a jak se jmenuje. Slušnej začátek... Nahnul se ke mně a odhrnul mi z čela
pramen vlasů. Cítila jsem, jak jeho pohled uvízl na strupu po té "nehodě" s minirobůtkem.
"To nic..." zareagovala jsem dřív, než se stačil zeptat. Jenom kývl a opřel se zpět do křesla.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 C.V.O.K. C.V.O.K. | E-mail | Web | 6. října 2014 v 13:59 | Reagovat

??? Fatal error! Chýba štvrtá časť! Oooo a ja si teraz čo ako, mám domyslieť čo sa medzi tým stalo? Moja fantázia je veľmi bujná, to nedopadne dobre... Nerob mi to... Prosím, nájdi štvrtú časť a daj mi vedieť, že je na mieste, aby som si mohla prečítať, čo sa stalo. Pretože myslím, že niečo pomerne závažné...

Inak spomínala niečo o vojne? Ono je vojna? Ou jééé... Začína to byť čoraz zapeklitejšie...

2 Hermi Hermi | Web | 22. října 2014 v 20:24 | Reagovat

[1]: Jo, to mi nějak vypadlo a já to vím. Zítra to zveřejním. Já totiž stejně myslela, že to všichni četli celé. A varuju - nekončí to moc dobře...

3 reveriedreams reveriedreams | E-mail | Web | 27. října 2014 v 12:07 | Reagovat

Takže Robert a Rebecca se do sebe...zamilují?
Máš to vážně krásně promyšlené. Tato povídka se mi, možná kvůli mé slabosti pro roboty, hrozně líbí.
Jen tak dále! Opravdu jsem napnutá, jak to dopadne!
P.S.: Přidáš sem i pokračování?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama