V zajetí květů - 1. kapitola

11. září 2014 v 17:52 | Hermi |  V zajetí květů
Tak...zaprvé se Efi tvářila, že mě asi ukamenuje, když do půl dne něco nezveřejním, a zadruhé mi někdy (asi před měsícem XD) Anachíné psala, jestli jsem nezapomněla na tu povídku, co má u mě "objednanou". Takže, mám zatím jednu kapitolu - logicky první, a je trapně krátká. A pak taky nemám nejmenší ponětí, kdy se mi podaří napsat další kapču a jak se mi povede s erformou. Řeknu vám, mně se strašně dobře píše ichformou a erforma mi trochu vadí, ale chtěla jsem to alespoň zkusit. Za pokus nic nedám. Tak, tady to je, ale je to trochu divný:
P.S.: Efi se taky tvářila, že tím, že mám něco zveřejnit asi myslela Sladké sny, ale k těm se dostanu až...za chvíli? Ale tím není vůbec jisté, že tu šestnáctku dopíšu dneska. Tak, dost už kecání, ať mě neukamenuje ještě Anachíné.



Jen stát a sledovat zkázu. Jen tiše přihlížet. Jen sledovat tu matnou záři vycházející z vlastních dlaní, co dodává sílu růst tomu všemu okolo. Robin se nedokázala dál dívat na tu spoušť, co nadělala, nedokázala uvěřit, že je to její vina. Ale mohla jen nečinně přihlížet.

Rok 1999, království Miromena




Sedmiletá Robin stála jako přikovaná k podlaze a pohled upírala daleko před sebe. Stála tam matka v hradbě trnitých šlahounů, která obháněla místnost kolem dokola a Robin dokázala jen udiveně přihlížet. Nakonec pozvedla dlaně a podržela si je několik centimetrů před obličejem. Šílená strachy sama ze sebe si je prohlížela. Nedokázala si racionálně vysvětlit, co právě viděla. Před krátkým okamžikem jí z obou dlaní v záplavě vzteku vyšlehly tlusté kořenovité šlahouny jakési rostliny. Teď obrůstaly místnost kolem dokola a rašily z nich ostré trny. Byly veliké, jako pěst a samy šlahouny byly pomalu tlustší, než dívenka. Ta svěsila ruce a usedavě se rozplakala. Matka podlezla jeden podivně zakroucený kořen a opatrně se vydala směrem k dcerce. Ta ustoupila o krok dozadu. Nic nechápala. Matka k ní ale došla a starostlivě ji objala.
"C-co to bylo?," zašeptala tiše.
"Já nevím," vzlykala Robin. Matka přikývla a ztichla. Věděla, že to není normální, že se s tím musí něco dělat. To ale Robin ještě netušila. Když matku pustila, pohlédla jí do utrápené tváře. Co bude dělat? Znovu a znovu si prohlížela své dětské ruce. Vypadaly úplně normálně. Jako každé dlaně, co kdy viděla. Tak proč dokážou něco takového? Ustoupila několik kroků od matky. Pozvedla před sebe ruku a natáhla ukazováček. Zavřela oči a tiskla k sobě obě oční víčka, jako by se mělo něco stát. Taky se mělo něco stát, jenže nestalo. Čekala, že se bude opakovat to, co předtím, ale nic. Nikde nic. Ani stopy po tom, že by se mělo něco stát. Jen po tom, že se něco stalo. Šlahouny tam stále byly. Stále se táhly po obvodu celé místnosti několikrát dokola a pnuly nahoru až ke stropu. Robin si jich nevšímala a stále se o něco snažila. Zoufale a čím dál silněji máchala rukou před obličejem a doufala, že se stane něco, co jí potvrdí, že ještě není blázen. Jenže se stále nic nedělo. Nic. Prstem mířila stále před sebe a nic se nehnulo, nic nebylo vidět.

"Sakra!," vykřikla dětským hláskem a už se chtěla otočit, když jí ze vztyčeného ukazováku vyletělo několik zelených lístků takovou rychlostí, že narazily do protější stěny a až potom se pomalu snesly na dřevěnou podlahu. Teď byla Robin ještě zmatenější.

"Jakto?," obrátila se k matce, ale ta na ni upírala pohled nejen nechápavý, ale také plný strachu. Robin věděla, že tam by pomoc hledat neměla, protože se jí nedočká, ale byla to její matka. Do zarudlých očí se dívence znovu draly slzy. Rozběhla se s napřaženýma rukama k matce, ale ta uhnula a Robin sáhla do vzduchoprázdna. "Mami?," zašeptala vyděšeně. Matka udělala jeden krok směrem k Robin, ale bála se stále stejně. Robin se k ní vrhla a naštěstí se nic nestalo. Matka dceru opatrně objala kolem ramen a ta se znovu rozplakala.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Anachíné Anachíné | Web | 13. září 2014 v 12:50 | Reagovat

Je to tady, je tady! :D Aw, je to boží! S délkou kapitoly jsem celkem spokojená, stejně odpovídá délce Corrie, takže nemám co vytýkat. :D
Chudák malá Robin.. :-P
..Kdy bude další kapitola (čehokoliv - hlavně mé obědnané povídky nebo SS)? :D

2 Hermi Hermi | 13. září 2014 v 21:56 | Reagovat

No, SS budu psát co nejčastěji, tohle nevím. Ale já nevím, počítám tak...do dvou týdnů by možná mohla být další kapča. Ale je to předběžný odhad. Netuším, jak bude čas.

3 reveriedreams reveriedreams | E-mail | Web | 27. října 2014 v 20:59 | Reagovat

Opravdu překrásná kapitola, a vypadá to, že mě tato povídka bude bavit. Mám trochu slabost pro květiny (tak to vypadá, že mám slabost úplně pro všechno, že? :-)), takže mě to opravdu zaujalo.
Jsem zvědavá, co je hlavní hrdinka vůbec zač. Jsem napjatá, jak to bude pokračovat. Jen tak dále! Opravdu miluji tvé povídky!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama