Hvězdy nám nepřály - recenze

17. října 2014 v 13:00 | Hermi |  Recenze
Název: Hvězdy nám nepřály
Autor(ka): John Green
Rok vydání: 2013
Nakladatelství: Euromedia Group k. s. - Knižní klub
Série: -
Díl: -
Počet stráek: 236
Anotace: Jemu je sedmnáct, jí šestnáct. Potkají se a zamilují se do sebe. Ona má rakovinu v posledním stadiu, on ze souboje s rakovinou vyšel s amputovanou nohou. Ti dva se výborně doplňují, a navíc je spojuje osobitý pohled na život i na chorobu, která je postihla...
Jejich společná cesta trvá jen pár měsíců a jako každý velký milostný příběh končí smrtí.
Přesto kniha není o smrti. Je o lásce. O tom, že hrdinové nemusejí být zblízka takoví, jak jsme si je představovali, že svět není továrna na splněná přání a že opravdová statečnost nemusí vždycky zachraňovat lidstvo. O tom, že i za pár měsíců se dá prožít malá věčnost.

Myslím, že všichni znají děj téhle knihy: Hazel Grace Lancasterová má rakovinu a z donucení rodičů chodí na podpůrnou skupinu, která jí ale evidentně v ničem nepomáhá. Její matka si myslí, že si tam Hazel najde nějaké nové kamarády. Jednoho dne přivede Izák (kluk, co také chodí na podpůrnou skupinu, má taky rakovinu - něco s očima) na schůzku svého kamaráda Augusta Waterse, který už má rakovinu za sebou a je vcelku jasné, že Hazel a Augustus se do sebe zamilují. Pak se děje spousta věcí, jako že jedou do Amsterodamu, nebo že Hazel skončí v nemocnici, ale hlavní je, že to celé logicky končí smrtí.

Tohle moderní Romeo a Julie jsem si chtěla přečíst fakt dost dlouho a rozhodně nejsem zklamaná. Bylo to vtipné, děj rychle ubíhal a za pár dní jsem to měla přečtené. Ano, půjčovala jsem si to s tím, že vím, jak to skončí (Dostalo mě, že vzhledem k tomu, že je to knížka z knihovny, bylo na začátku, hned pod nápisem PRVNÍ KAPITOLA, tužkou připsáno: přestaň číst, dokud můžeš.) a taky jsem se z celé knihy nejméně těšila na ten konec. Bylo to dost smutný, ale to příliš neovlivnilo můj názor na knihu. Spousta vtipů mě rozesmála, ale nebudu spoilerovat. Ale říct můžu, že byly úžasné ty citáty, které jsou na obalu knížky. Každý z nich hraje v knize svou roli. Úžasná je třeba věta: "A já jsem se zamilovala, jako když člověk usíná: pomalu a pak najednou docela." nebo "Bolest se dožaduje procítění." "I za pár měsíců se dá prožít malá věčnost a některá nekonečna jsou větší než jiná." Já vůbec nechápu, jak na to ten autor přišel. Myslím, že můj názor na knihu je něco jako u cooing of doves, myslím ty smajlíky. Nejsem kopírák, ale výstižnější názor nemám. Když si to teď tak nechávám projít hlavou, tak to byla vážně naprosto fascinující knížka a dávám jí čtyři a půl z pěti hvězdiček (za ten konec...)

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama