Georgia Cross || 1. kapitola

16. listopadu 2014 v 15:49 | Efi |  Georgia Cross
Jsem si vědoma, že je to poněkud chaotické, uspěchané a že to zní tak nějak zvláštně (a že je to také poněkud krátké), ale já jsem již dlouho žádnou kapitolovku nenapsala... Je to pro mne vlastně novinka, tak snad se to brzy zlepší.


Nad jezerem se líně povalovaly poslední pruhy mlhy. Majestátně se rozprostíraly okolo celé vodní plochy a olizovaly staré dřevěné trámy, obrostlé řasami a rákosím, podpírající zašlý dům, který téměř splynul s vysokými borovicemi a bahnitým jezerem. Jako by on sám byl součástí přírody, ne jen pouhý lidský výtvor. Jako by rostl a stárnul, obklopený tajným lesním životem.

V okně stál tmavovlasý muž s hustým strništěm. Tak sám a opuštěný, až by se člověka přepadl nával čiré lítosti. Přitom muž by o něco takového nestál. Možná by si toho ani nevšiml. Neuměl jednat s lidmi. Na to tu měl ji. Ona mu nejlépe rozuměla. Jenže ona už tu také nebyla. Tak nějak matně si uvědomoval, že zemřela. V duchu jí vyčítal, že ho opustila. Zůstal sám.

To jméno, jako by kolem něj proletělo rychlostí světla a posměšně se mu šklebilo. Přivolal ho zpátky a pomalu si ho říkal v hlavě. Opakoval ho stále dokola, až se mu z hrdla vydral zvuk. Řekl ho nahlas. Margarette. A znovu. Snad, aby na něj nezapomněl.
Nevědomky začal pošilhávat po telefonu na konferenčním stolku.
Číslo zná. Když zavolá, je tu možnost, že mu zvedne. Dost možná, že s ním bude mluvit. A kdyby měl opravdu štěstí, navštíví ho.
Jeho roztřesené prsty už ležely na číselníku, když se ho zmocnily obavy. Otočil hlavu a smutnýma očima se podíval na nefunkční televizor v rohu.
Povzdechl.
Měl by ho opravit. Mládež se ráda dívá na televizi.

***

Hnědovláska si zamyšleně pohrávala s kudrlinami ve vlasech. Tohle bylo opravdové dilema. Jediné rozhodnutí může ovlivnit celý její život!
Takže - má si vzít ty lesklé modré šaty nebo ty růžové s volánky?
Přísná šedesátnice opovržlivě pozorovala hloučky nedůvěryhodných pubescentů, jež se jí stále a stále kupily v domě. Několik mladíků žvýkalo cigarety u hlavního vchodu, jiná skupinka nedorostlých zmalovaných žab špulila pusy na své odpudivé odrazy v zrcadle.
Dámin obličej se nešťastně stáhl. Odložila knihu, jedním pohybem si uhladila sukni a odhodlaná se vydala učinit tomu všemu přítrž.

Ozvalo se tlumené klapání podpadků.
"Margaretto." Dívka se pomalu otočila a líbezně se usmála.
"Tetičko," řekla a znovu se začala prohlížet v obrovském zrcadle naproti ní. Pečlivě si urovnávala perleťové šaty.
Dáma si založila ruce v bok.
"Už nejsem schopna tolerovat ty tvé návštěvy. Řekni jim, ať odejdou."
Margarette se od šatů přesunula ke svým vlasům. Mlčela a soustředěně zaplétala neposedné kaštanové vlny do rybího copu.
"Marget. Okamžitě." Stará teta začala poklepávat nohou o zem. Dívka povzdechla.
"Jsou to mí přátele. Budou tu do oslavy."
"Nemohou se shromaždovat někde jinde?"
"Jsou tu kvůli mně!" Margarette se otočila a pevně se zadívala své příbuzné do očí. "Jsou to mí přátelé! Aspoň několik lidí, kterým na mně záleží! A navíc," dodala poněkud smířlivěji, "Budou tu jen do té oslavy. Ale to už jsem říkala. Takže žádný problém."
Žena to vzdala. Povzdechla. To má po matce.

***

"Marget! To, že jsi oslavenkyně, neznamená, že mi můžeš kazit celodenní práci a užírat chipsy!" křikla bledá rusovláska na Margarette, která v domnění, že nebude spatřena, zabořila prst do dvoupatrového smetanového dortu na stole. S nevinným výrazem se vzpřímila a olízla ho.
"Já tě zabiju!" vyhrožovala rudovlasá dívka, v ruce nebezpečně napřažený sekáček na maso.
"Ty jsi zlatíčko, Rose!" uculila se oslavenkyně a odhupkala do vedlejšího pokoje. Všechno je jak má, pomyslela si. Nic se nemůže pokazit.


Přecházel neklidně po pokoji. Měl strach. Mohla by ho odmítnout. Ovšem, že ho odmítne. Ale… Je to jeho dcera…


Domem se ozvalo zvonění telefonu. Pravidelný cinkavý zvuk se odrážel od vyzdobených zdí a ponuře se rozléhal celým domem. Proniknul do všech koutů a nebylo možné jej přeslechnout. Margarette se z toho zvuk dělalo mdlo. Jako by jí pronikal tělem. Kdo mohl volat? Otřásla se.
Zvonění ustalo. Nejspíš telefon zvedl někdo z příbuzných. Uvolnila se. Nic se nemůže stát.

Nejspíš nějaké přání. Nebo chce někdo oznámit, že na párty nepřijde…
Za rohem se objevila vyděšená tvář Margarettina bratrance.
"Garett, někdo s tebou chce mluvit."
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Hermi Hermi | Web | 16. listopadu 2014 v 15:57 | Reagovat

To je úžasný!!!! I really love it!!! A pak že je to blbý! Csche! Okamžitě zveřejníš další kapitolu, je ti to jasný?! [:tired:]

2 reveriedreams reveriedreams | E-mail | Web | 17. listopadu 2014 v 20:52 | Reagovat

Tuto povídku jsem četla již dnes odpoledne, ale teprve nyní jsem se dostala k okomentování.
Vím, že jsem měla nějakou výtku, ale zapomněla jsem ji :-) Snad jen, že je to trošku krátké, ale chápu, že je to teprve první kapitola.
Píšeš ale naprosto úžasně! Ten začátek byl krásně dojemný a  on se stal hned mou oblíbenou postavou.
Jsem moc zvědavá, jak se to vyvine. Tajemný telefonát...hmm...
Doufám, že pokračování bude co nejdříve!
Mimochodem, tvé popisy jsou opravdu neotřelé a zajímavé!

3 Kate Černobílá Kate Černobílá | Web | 17. listopadu 2014 v 21:22 | Reagovat

Sakra, zase jsem tu pozdě, Karin už všechno napsala za mě :D
Nicméně se mi to také strašně líbí! Nedokážu odhadnout, o čem to bude a to je skvělé!
Místy jsem se v tom špatně orientovala, ale věřím, že to byl účel. První kapitola není na to, aby ji čtenář pochopil :-)
Tak či tak, strašně se těším na pokračování!

4 Efi Efi | E-mail | Web | 18. listopadu 2014 v 19:16 | Reagovat

[1]: Děkuju, Hani. :3 Pokusím se to napsat co nejdříve.

[2]: Právě výtek jsem se hodně obávala. Očekávala jsem jich hodně. Že je to krátké, to vím, příští kapitoly snad bdou delší. Plánuji okolo dvou stran (A4), možná o něco víc. :)
Také doufám, že pokračování bude brzy. Psaní mne baví, ale s kapitolovkami opravdu moc zkušeností nemám, tak uvidíme.
Děkuji ti.
(S těmi popisy - ve třídě jsem "královna popisů" (i kdy mně nijak chválihodné nepřipadají) a učitelka vyhlásila mou slohovou práci (popis obrazu Kavárna v noci) za nejlepší práci ve třídě - i když jsem dvě třetiny psala před hodinou ve škole. Zajímavé. :D)

[3]: :D No, on to opravdu účel byl. Doufám, že v další kapitole se to aspoň částečně vysvětlí. :) Moc děkuji.

5 C.V.O.K. C.V.O.K. | E-mail | Web | 20. listopadu 2014 v 19:53 | Reagovat

opäť niečo nové? akože vážne? skvelééé! viete ako potešiť :3
chaotické? uponáhľané? zvláštne? ale choď do kelu! je to skvelé! práve tým netypickým podaním je to krásne! a tie opisy! už len ten úvodný - toho nádherného domčeka v prírode mi vyrazil dych! kde chodíš na tie nápady? ako ťa napadajú tie slovné spojenia a vetné knoštelácie??? je to TAK živé! tak krásne! och... a vtipné tiež ;) obzvlášť chválim popis pubertálnej mládeže! :D takže dávam päť hviezdičiek a pripájam prosbu o pokračovanie! takto to totiž useknúť... no fuj! si horšia ako televízna reklama! som zvedavá ako dopadne narodeninová oslava, nečakane prerušená otcovým telefonátom. veľmi! tak šup šup pokračovanie! Pekne prosím :)))

6 Aila (A.B.Pilinová) Aila (A.B.Pilinová) | E-mail | 22. listopadu 2014 v 19:29 | Reagovat

Efi? Kecáš? To je naprosto dokonalé! Určitě pokračuj! Super! Prostě dokonalé!

7 Orida Orida | Web | 25. listopadu 2014 v 11:02 | Reagovat

Okolo tejto "kapitolovky" chodím už dlho a konečne som si našla čas sa do nej pustiť :)

Aby som ti najskôr vyvrátila tvoje tvrdenia "chaotické" to nie je, práveže je to pekne pochopiteľné a prehľadné. Len som mala chvíľku problém pochopiť, že sú u Margarettinej tety doma a že sa to neodohráva v obchode, kde si vyberá šaty, ale to už je moja domýšľavosť a retardácia :D
"Uspěchané" už vôbec nie, naopak je to príjemne svižné, dobre sa to číta a nie sú tam zbytočné naťahovačky, ktoré  sa lepia a neposúvajú dej ako veľká žuvačka.
"zní tak nějak zvláštně" vôbec nie. Práveže mi to prišlo ako pekný nápad, aj ke´d ma mrzí, že akési to poetično zo začiatku vystriedal popis pubertálnej párty. Holt domček zahalaný hmlou so zakríknutým chlapíkom je lákavý začiatok príbehu :)
"také poněkud krátké", dlhé články beztak nikto nemá rád. Je to začiatok, ten je o tom, aby sa dej rozbehol a nalákal nás. Myslím, že nie som jediná, kto sa momentálne teší na pokračovanie. Naviac pre tých, čo by chceli "len nakuknúť" je určite kratšia časť prínosom, aby ich to neodradilo :)

Ja som väčšinou ťažký kritik (Hermi to už zažila :D ), ale tuná proste nemám moc do čoho rýpať. Jedine možno tých pár viet, ktoré ukazujú nervózne behanie otca v závere a strhávajú dej na úplne iné miesto, a potom ho okamžite zase vracajú naspäť.... Je to zaujímavé, ale akési prudké a vyvalené na nás až príliš rýchlo. Chcelo by to potom gradovať dej v oboch prípadoch - aj pri Margarette aj pri otcovi aby to mohlo vyvrcholiť do finálneho veľkého aktu zvonenia telefónu, kedy sa pretnú obe roviny rozprávania a dej už pôjde ďalej viac-menej spoločne.

Ale to ja si len tak špekuľujem nad drobnosťami. Páči sa mi tvoj štýl písania a zaujal ma aj samotný príbeh, takže som náramne zvedavá, čo z toho bude ďalej.

A strkať prsty do torty? Vážne? Ja by som ju prizabila tiež, oslávenec-neoslávenec. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama