Mise - 1. kapitola

30. prosince 2014 v 12:00 | Hermi |  Mise


Proč jste se tak rozhodl/a?
Nerozhodla jsem se. Byla jsem vybrána.

Jste seznámen/a s pravidly Mise?
Ano, jsem.

Jste muž nebo žena?
Žena.

Věk?
Sedmnáct.

Jméno?
Tara Carterová

Pořadové číslo?
Povzdechla jsem si. Dvacet.

Co od Mise očekáváte?
Upřímně? Všechno. A zároveň nic.

***

Seděla jsem vzpřímeně. Bez hnutí. Působila jsem jako bledá mramorová socha zírajíc do zdi. Tímto jsem vyplnila dotazník. Dali ho všem. Byl ale celkem zbytečný. Jen taková identifikace ve směsce s trochou podpory a dodání odvahy. Je to jako když na vás někdo jde s nožem v ruce a uklidňuje vás, že za chvíli bude po všem. My také jdeme na smrt a posloucháme plané řečičky o tom, jestli jsme seznámeni s pravidly a že jestli ano, nemůže se nám nic stát. Jsem si jistá, že nikdo z nás těm řečem nevěří. Nikdo z nás dvaceti.

Mise.

To je název tohoto projektu. Dozvěděla jsem se o něm před několika týdny. Dnes mi to přijde jako věčnost. Zavřela jsem oči a počítala vteřiny.

"Čas vypršel," ozvalo se z reproduktoru někde vysoko nade mnou v několika různých jazycích, "Všichni se, prosím, dostavte do auly." Byla jsem dokonale klidná. Smířená s osudem. S realitou. Pomalu jsem vstala a dotazník nechala ležet na stole. Tlusté podrážky mých vysokých bot klapaly o dlážděnou podlahu v budově tvořící překvapivé vzory. Pohled jsem upírala na ně. K zemi. Ruce jsem nechala volně viset a zklidnila tep i dech. Odevzdaně jsem si rozpustila husté tmavě hnědé vlasy a gumičku si natáhla kolem zápěstí. Dveře se přede mnou otevřely samy a já elegantně vykráčela ven.

Došla jsem do auly právě ve chvíli, kdy ženský hlas v rozhlasu domluvil asi patnáctým jazykem. V místnosti stálo kolem deseti lidí. Celkem sedm z devatenácti dobrovolníků. A já byla dvacátá. Nedobrovolná.

Připojila jsem se k nim. Nemluvili. Ani já nemluvila. Jen jsme po sobě vrhali zkoumavé pohledy.

Vtom se dveře znovu otevřely a dovnitř vešly tři postavy. Dvě evidentně Asijské tváře a nějaký člověk podobný mně. Ani on s nimi nemluvil. Na sobě měl jen staré bavlněné tričko a nijak zvláště zajímavé tmavé kalhoty. Měl tmavé vlasy k čelistem a hnědo zelené oči. Odhodlaně prošel okolo mě a já znovu strhla pohled k zemi. Uvažovala jsem, odkud který z těch lidí okolo pochází. Viděla jsem jak lidi se světlou, tak s tmavou pletí. Všechny do jednoho jsem si je měřila jasně modrýma očima. A postupně do auly docházeli další a další, chlapci i dívky. Tak dlouho, dokud nás nebylo dohromady dvacet. Dvacet. Deset chlapců, deset dívek. Dokud jsme nebyli všichni.

Pohled jsem upřela na jakési pódium v čele sálu zrovna ve chvíli, kdy se odtamtud ozval jemný, klidný hlas, mnohonásobně zesílený mikrofonem. Patřil té blondýnce ve středních letech, jež byla jednou ze tří lidí, kteří na vyvýšeném místě stáli. Bledě modré oči jí kryly decentní obdélníkové brýle a působila svým vzhledem jako vědkyně. A nejspíš jí byla. Odvážila bych se hádat, že to byla astronomka, jako všichni ostatní v této budově, kromě nás dvaceti. A ta žena začala tichým sametovým hlasem pomalu mluvit.

"Vida. Jste tu všichni. Ani jsem nedoufala…" Přelétla pohledem všech dvacet mlčenlivých tváří. "A víte, proč tu jste," dodala. Pak se na chvíli odmlčela. Jako by nevěděla, jak pokračovat.

"Pro začátek," vydechla nakonec, "bych ráda poděkovala slečně Carterové, která se dostavila též." Vystoupila jsem z hloučku. Sice jsem sebou trochu trhla, když vyslovila mé jméno, ale i přesto jsem si rameny prorazila cestu mezi ostatními a snažila se působit odvážně. Ona teď jen kývla a s úsměvem pokračovala:

"Jste jedinou nadějí lidstva na přežití delší dobu, než jsme mysleli. Všichni jistě dobře víte, kam se vás chystáme poslat, ale - "

Někdo ji přerušil. Lámanou angličtinou ze sebe dostal přidušený výkřik:

"Takže je to pravda?! Opravdu nás pošlete na cizí planetu?! Jen tak?!"

Žena přikývla. Působila poněkud roztěkaně.

"Nepřerušovat, prosím. Myslím, že jste všichni byli podrobně seznámeni s pravidly a se všemi skutečnostmi týkajícími se Mise, přesto vám ale některé z nich zopakuji:

Zaprvé, většina z vás se přihlásila sama. Byla to vaše vlastní volba. Až na slečnu Carterovou, ale tu jsme vylosovat museli. Podmínkou bylo, že vás musí být dvacet. Zadruhé, vaše cesta potrvá asi tři sta dvacet sedm let a dva měsíce, samozřejmě podle předběžných výpočtů. To znamená, že až vy dorazíte, nikdo z nás tady už nebude. Informace budete podávat našim nástupcům.

Zatřetí, o zmiňovaných informacích nás budete zpravovat pomocí těchto přístrojů," ukázala na několik desítek tmavých krabiček ležících v rohu, "není těžké s nimi zacházet.

A za čtvrté, po cestě budete ve stavu podobnému spánku, s tím rozdílem, že fyzicky nezestárnete ani o minutu. Možná bude chvíli trvat, než se po příletu pořádně proberete, ale budete v pořádku.

Váš úkol je jasný: Prozkoumat podmínky na planetě a zjistit, jestli se dá využít ve snaze o přežití jakýchkoliv přírodních zdrojů. Přeji příjemnou cestu."

Nato začala číst jména a vždy, když předstoupil jeden z nás, podala mu do ruky zařízení pro komunikaci se Zemí a odkázala ho do jakéhosi lidského vynálezu. Skoro bych mohla říct, že to byla vesmírná loď, ale nebyla. Uvnitř lidé mizeli.

"Giulia Tanzi," ozvalo se. Hubená dívka středně vysoké postavy s ebenově černými vlasy vykročila směrem k té ženě. Měla temné tmavě modré oči. Dala bych ruku do ohně, že to byla Italka.

"Jun Wei-Lin." Předstoupil nějaký Asiat, pravděpodobně Vietnamec, možná Číňan. V těchto jménech se opravdu nevyznám. Vzal si tu černou věc a vstoupil na palubu.

"Jeanette Beaux, Gertruda Müller, Nicholas Woods." Dvě dívky vystoupily z davu. Francouzku jsem poznala okamžitě. Přírodně melírované světlé vlasy jí spadaly po lopatky a kmitala hustými řasami kdykoliv někam upřela až nepřirozeně světlé modré oči. Druhá dívka měla obličej posetý pihami, hlavně nos. Rudé vlasy se jí leskly ve vysokém uzlu, aby jí nepřekážely, ale přesto se z něj několik neposlušných pramínků vyvléklo a ona si je pak namotávala na prsty a nervózně s nimi kroutila. Podle jména to byla Němka. Poslední byl muž. Byl to ten, kterého jsem viděla vejít předtím, než ta žena na pódiu začala mluvit. Netroufala jsem si typovat národnost. Znovu jsem slyšela několik jmen.

"Abdul Tamal, Ishrad Asir." Že by to byli Afričani? Oba muži, co vyšli z davu, měli vlasy černé jako uhel a tmavší pleť. Ne však úplně černou. Raději jsem se ale neodvažovala hádat, odkud přesně pocházejí.

"Naděžda Petrovovová, Maxmilian Weber." Nepříliš oslnivě krásná blondýna a nějaký hnědovlasý Němec.

Přestala jsem vnímat. Dokud z davu nevykročila dívka. Čistě hnědé vlasy jí splývaly v loknách a na koncích v prstýnkách do půli zad. Oči měla tak tmavé, že nebylo možné rozeznat duhovku od zorničky. Byly čistě černé, lemované hustými řasami a nezdravě bledou pletí. Díky štíhlé postavě se pohybovala ladně a elegantně. Závistivě jsem si odfrkla. Proč nemůžu vypadat takhle? Marně jsem vzpomínala na její jméno, které před chvílí zaznělo z úst té brýlaté blondýnky. Monthgomery? Zoufale jsem si snažila vybavit, co říkala. Elisabeth Jade Monthgomery? To bude ona. Nejspíš Američanka. To všechny Američanky vypadají takhle? Jestli ano, tak asi někoho půjdu zažalovat, že jsem Britka.

"Ann Lee, Rose Kelly, Vladimir Ivanovič Gorbačov." Tak tohle byl určitě Rusák. Vlasy měl tak světlé, že vypadaly skoro bílé a zorničky mu lemovaly světle modré kruhy. Dvě předchozí dívky ale byly úplně jiné. Předpokládala jsem, že ta pěkná asijská slečna s dlouhými vlasy bude Ann. Tím pádem ta druhá musela být Rose. Rudé vlasy měla spletené do utahovaného úzkého copu na zádech a její bledá pleť zářila, že byla vidět na míle daleko. Ani tohle nebyla Britka.

"Mike Wild, Oscar Ericsson, Marco de La Rosa Ramirez." No to je tedy pořádně dlouhé jméno. Hned jsem poznala, komu patří. Španělsky znějící jména ještě docela dobře poznám. Možná to nebyl Španěl. Jestli ne, musel pocházet ze střední Ameriky. A nosánek měl pěkně nahoru. Mám dojem, že tomu sebevědomí chybět nebude. Další dva lidé už vypadali docela jinak. Jeden, ten se světlými vlasy a jasně modrýma očima, určitě musel pocházet odněkud ze severu. Původ druhého jsem neodhadovala. Měl světle hnědé vlasy a milý obličej.

"Alícia Melendez, Iniath Brontë, Fernando Rodriguez." Vykročila vysoká dívka s tmavou pletí, pravděpodobně míšenka, bledá černovláska se světlýma očima a tmavovlasý chlapec se snědou pletí.

Jako poslední zaznělo mé jméno.

"Tara Carter." Ozvěnou mi znělo v uších. Vykročila jsem vstříc novému životu. Vstříc jisté smrti.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Vicky Vicky | Web | 30. prosince 2014 v 12:17 | Reagovat

skvelý diel :)

2 reveriedreams reveriedreams | E-mail | Web | 31. prosince 2014 v 22:43 | Reagovat

Ty její odpovědi mi přišly hrozně úsměvné. Kdybych byla na jejím místě, odpověděla bych něco jako:Proč jste se tak rozhodl/a?- Nerozhodla. Kromě toho, co je vám do toho? .-)
Ale pravda je, že bych vůbec více vyšilovala než Tara. Už teď jí mám ráda...
Moc se mi líbí, jak zajímavě jsi všechny představila. Těším se, jak to rozvineš, i na to, jak se popereš s charaktery.
Jen tak dále, a ať je další díl co nejrychleji!

3 Moonlight University Moonlight University | Web | 1. ledna 2015 v 9:41 | Reagovat

Již za měsíc začne první školní rok na Měsíční univerzitě! Neváhej a zaregistruj se na www.moonlight-university.webnode.cz

4 Hermi Hermi | 2. ledna 2015 v 0:46 | Reagovat

[2]: Díky moc. No jo, ona se dost snaží, aby to nebylo vidět, ale je z toho hotová. XD No, snažila jsem se hned na začátku popsat všechny postavy. Díky za komentář. :-D

5 Kate Černobílá Kate Černobílá | Web | 2. ledna 2015 v 20:17 | Reagovat

Na tuhle povídku jsem se strašně moc těšila a zklamaná nejsem! Je tam hrozně moc postav, takže jsem velmi zvědavá, koho si nejvíce oblíbím. Popsat všechny ty charaktery bude pořádná fuška, ale já vím, že ty to zvládneš!
Tara je hrozně fajná. Obdivuji jí, já bych na jejím místě hysterčila tak, že to svět neviděl :)

6 Hermi Hermi | 3. ledna 2015 v 10:27 | Reagovat

[5]: Upřímně řečeno jsem taky dost zvědavá, kdo si koho oblíbí a štve mě, že pořád nemáme team Rose, ale to se nějak vyřeší...Efi to dodělá...snad.
No ona Tara taky hysterčí, ale ne nahlas. A já ji taky obdivuju, protože bych asi umřela strachy. Díky za komentář. :-D

7 C.V.O.K. C.V.O.K. | E-mail | Web | 10. ledna 2015 v 15:07 | Reagovat

Opäť niečo nové? JEEEEEE!!!! :) To je super! (môžem sa prosímťa opýtať, kam na tie nápady chodíš? pretože ja to naozaj nerozumiem, ako sa môže v jednej hlave zrodiť také množstvo úžasných príbehov)
No taaaakže. V tých menách mám chaos. A poriadny. Rozmýšľam že si spravím nejaký ťaháčik aj s tebou spomenutými popismi aby som sa v tom tak nestrácala ale inak... TO ZNE PERFEKTNE!
Skupinka 20 ľudí je vyslaná naplanétu zstiť či je možné tam žiť a zachrániť ľudstvo... Viem že vo väčšine filom to s väčšinou osadensta posádky nedopadne dobre ale aj tak po takom niečom vnútorne veľmi túžim. Och. Už len pre tento aspekt poviedky som si ju zamilovala.
Inak veľmi pútavo napísaný úvod. ten s tým dotazníkom. Na prvú kapitolu a prológ ako stvorené! napínavé a záhadné, nedáva na výber a človek musí čítať ďalej!
hlavná hrdinka má 1. skvelé meno 2. vyzerá to že to bude mierne nepríjemý, sakrakstický a zatrpknutý vodcovský typ ktoré tak zbožňujem a uctievam... a po 3.... prečo ona ako jediná bola nútená? čím je iná? prečo ju chceli? a prečo ona nechcela? Takéto otázky sa mi motajú hlavou od začiatku. Dúfam, že v ďalšej kapitole nájdem aspoň zlomok odpovede :)

8 Hermi Hermi | Web | 18. ledna 2015 v 10:34 | Reagovat

[7]: Moc děkuji! No ano, postavy jsem vymýšlela asi měsíc, takže jsem ráda, že se ti hlavní hrdinka líbí a doufám, že si zapamatuješ alespoň některé z těch ostatních. Opravdu strašně moc děkuji za komentář!

9 Tessa Error Tessa Error | E-mail | Web | 14. listopadu 2015 v 23:28 | Reagovat

Woow vyzerá to na úplne úžasnú poviedku!! Presne na môj štýl a navyše pekne píšeš a dobre sa to číta. Super námet. Teraz som úplne na ihlách, že čo sa bude diať !!
A ten začiatok - vôbec som nevedela o čo sa jedná a to napätie... Misia. netušila som, čo si mám pod tým predstaviť :D
Jeejda, strašne sa nad tým rozplývam. dobre, koniec rečiam, ide sa radšej na ďalšiu kapitolu.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama