SS - Epilog

17. prosince 2014 v 12:00 | Hermi |  Sladké sny
Tááááááááááákže. Jak jste jistě již všichni pochopili, toto je takzvaný epilog, nebo prostě dokec, či dožblebt. Říkejte si tomu, jak chcete. První věc, na kterou bych vás chtěla připravit je, že tato předmluva bude pravděpodobně třikrát delší, než samotný Epilog. (Já to měla dát do samostatného článku...!) To se stává. Zvláště když napíšete Epilog asi na půl stránky. XD No jo. Kdybych se to snažila ještě roztáhnout, ztratilo by to spád. Myslím, že takhle je to docela ideální, ale kritiku samozřejmě přijímám i na toto téma. Dále tu máme několik informací k samotné povídce. Protože já si vedla statistiky!

Kapitoly: 25 + prolog a epilog
Počet stran: 116 A4
Počet slov: 42 837
Nejlepší a nejdivnější přirovnání: Jako panenka, které vyndali baterky
Nejdelší věta: (pravděpodobně) A nic jiného zde nerostlo, snad jen kromě vysokých bezlistých stromů s šedivou kůrou, které zlověstně natahovaly větve, jako pařáty do prázdnoty, doufajíce, že se jim do nich něco připlete a připraveny v nečekané chvíli sklapnout větvičky připomínající prsty a vytvořit smrtonosnou děsivou klec.
Nejpopisovější část: 21. kapitola
Nejdelší kapitola: 24. kapitola
Nejlepší postava: Váš názor? Já mám nejradši Miu
Nejméně promyšlená postava: Damon
Počet hlavnějších postav: 6
Banner: by Efi
Délka psaní: cca tři čtvrtě roku
Nesrovnalosti: Je něco, co jste nepochopili? Nedivila bych se, kdyby bylo, protože to bylo trochu dost komplikované a pořádně chaotické, takže mě můžete zahrnout dotazy.

Jinak už mě tahle povídka ke konci moc nebavila, ale epilog jsem měla napsaný už dlouho. I tak doufám, že vás to bavilo číst, a že tímto uvolním místo pro novou povídku. Dále tímto oficiálně oznamuji, že přestávám psát povídku V zajetí květů, protože mě prostě nebaví. Tak, toť snad vše, tady to je:



V tu ránu jsem seděla na posteli, doma, a upřeným pohledem hypnotizovala protější zeď. Chtělo se mi brečet. Všechno jsem měla. A všechno jsem ztratila v jediné minutě. Slzy už nebyly daleko od proboření hrází v očích, už jsem měla tak blízko k pláči. Moje jediná útěcha byla, že teď jsem bezpečně věděla, že už se tam nikdy nevrátím. Nikdy. Ani kdybych chtěla. Věděla jsem to, i když mi to nikdo neřekl. Ale i ta představa mě neskutečně deprimovala. Chvíli jsem tak přemítala s pohledem stále stejně upřeným do zdi.
Pak mi došlo, že něco není v pořádku. Upřela jsem pohled dolů. Na klíně se mi převalovala velká bílá kočka. A hned vedle ní, na posteli, ležela druhá. Nebo spíš druhý. Kocour. Popelavě šedivý kocour. A oba nadšeně mňoukali. Na kratičký moment jsem byla zase šťastná. Pak jsem si ale znovu vzpomněla na něco, na co se zapomenout nedalo. Mia se mi otřela o skloněnou tvář, jako by říkala, že mě chápe. Ale nechápala. Nemohla. Po tváři mi stekla drobná slza. Slza bolesti a zármutku. Najednou Mia hlasitě zapředla a Percy po chvíli také. Nedávalo mi to smysl, bylo to dost zvláštní. Chvíli jsem se na ně nechápavě dívala, ale Mia na mě jen kývla hlavou, jako by říkala "Dočkej času." Ale stále jsem to nechápala, dokud se neotevřely dveře a z nich nevyšel Luke. Mohla jsem si s sebou vzít více věcí. Víc lidí. Vzala jsem si všechny tři!
Během chvilky mi obě kočky začaly podřimovat na klíně a já se nemohla neusmívat.
Sladké sny…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 reveriedreams reveriedreams | E-mail | Web | 17. prosince 2014 v 12:21 | Reagovat

Jsem ráda, že to tak dopadlo, i když mi to není moc jasné- ti tři tedy s ní navždy zůstali v obyčejném světě?
Jinak to byl ale překrásný příběh, který mě moc bavil číst. Opravdu se nemohu dočkat tvých dalších!

2 Hermi Hermi | Web | 17. prosince 2014 v 13:45 | Reagovat

[1]: Ano, přesně tak. No jo, bylo to trochu málo vysvětlené, snad se v tom vysvětlování zlepším v průběhu psaní dalších povídek..
Ale i tak moc děkuji. :-D

3 Kate Černobílá Kate Černobílá | Web | 18. prosince 2014 v 19:18 | Reagovat

Jé, to je strašně krásný konec! Přesně na něco takového jsem se těšila! Tahle povídka mě strašně moc bavila a už se strašně těším na tvé další!

4 Hermi Hermi | Web | 18. prosince 2014 v 20:05 | Reagovat

[3]: Děkuji, díky moc, že jsi to četla a já se pořádně vrhnu na Déšť a Misi. :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama