Déšť - 11. kapitola

1. ledna 2015 v 15:06 | Hermi |  Déšť

Rychle jsem se převlékla do čistých šatů a ty špinavé hodila na zem. Mohly se tím sice dost ušpinit, ale došla jsem k závěru, že horší už to být nemůže. Kromě spousty písku byly nasáklé slanou vodou a tím pádem ztěžklé. Navíc to všechno vytvářelo na látce velká šedivá oka a lem sukně byl špinavý a promočený kompletně celý. Teď jsem měla na sobě kratší, bledě modré šaty s trochou krajky. Vlastně jsem ani nevěděla, že takové mám. Upřímně řečeno, jako oblečení jsem měla nejraději džíny a tričko. Šaty byly nepohodlné, zakopávala jsem o sukni, která se snadno ušpinila a nedej bože, aby ta obrovská vznešená róba byla bílá! Dokázala jsem je nevratně zlikvidovat během necelé hodiny. To byl jeden z důvodů, proč jsem dávala přednost normálnímu oblečení a nechovala se, jako celý ten dav slepě poslušných ovcí, kterým se řekne "Noste šaty" a oni začnou všichni nosit šaty, ať už je léto nebo polovina zimy.
Opatrně jsem otevřela dveře a rozhlédla se po chodbě. Nikde nikdo. Asi už všichni byli dole. Pomalu jsem sešla schody a snažila se vzpomenout si, že mám být dáma. Nějak mi to nešlo. Nešlo mi si vzpomenout, jak by dáma měla vypadat. Ale byla jsem si jistá, že žádná dáma by nedokázala zakopnout o lem šatů a to zvláště když jsou ty šaty ani ne po kotníky! Málem jsem si sedla na zadek. Ale to se nestalo, protože něco mezi mnou a zemí mi bránilo spadnout. Co ten tady sakra zase dělá? Mám hned několik teorií. Zaprvé - ovládá telepatii. Zadruhé - je to duch. Zatřetí - od narození nacvičuje tiché plížení. A je v tom extra dobrý. Mnohem radši bych se vymlátila na schodech, než aby mě chytil. Neohrabaně jsem se postavila a zpražila ho zlostným pohledem. Samozřejmě, že to byl Anthony!
"Co tady sakra zase děláš?," vykřikla jsem.
"Ehm," zamyslel se, "Chytám tě?"
"Moc vtipný!"
"Jak můžeš zakopnout o tak krátký šaty?"
"Přirozený talent."
"Anthony!," ozvalo se zespoda schodů.
"A sakra!," vyhrkl Tonnie a opatrně mě postavil na nohy. Sevřel se mi žaludek. Strýček Tim. No, nevím, jak se mu bude líbit, že mě jeho sluha jen tak nosí v náručí. A to, i když to tak úplně ve skutečnosti nebylo.
Anthony seběhl schody dolů ke strýčkovi, ten ho bez milosti chytil za ucho a táhl za sebou pryč z haly, přičemž něco rozhořčeně syčel tak, abych nic neslyšela. Tonnie jen tiše úpěl. Najednou mi ho bylo docela líto. Chytila jsem si šaty, jak nejníž jsem mohla a vykasala si je tak vysoko, abych o ně už podruhé nezakopla a rozběhla se dolů po schodech.
"Ne, počkat!," křikla jsem, ale nikdo na mne nedbal. Jen Gabriela, která se tam jaksi záhadně zjevila, evidentně neměla nic moc na práci, tak mne chytila za nadloktí a podívala se na mne těmi svými dvěma studánkami.
"Co tady vyřváváte, slečno?"
"Já…já…jsem…jen…chtěla…," koktala jsem bezradně a natahovala krk, jestli neuvidím, kam strýček Anthonyho odvedl. Ale byla jsem si skoro jistá, že mu neříká nic moc milého.
"Slečno Laurelle," starala se služka, "Jste nějaká zmatená."
"Nestarej se, Gabrielo," odbyla jsem ji a vyškubla se z jejího sevření. Rozběhla jsem se jedinou chodbou, kterou odtud mohli odejít, a Gabriela se zřejmě přestala zajímat o mě a vrátila se ke své práci.
Procházela jsem pomalými kroky okolo spousty dveří nacházejících se v chodbě, jíž jsem se vydala. Za každými z nich se něco dělo, zpoza každých byly slyšet hlasy. Pomalu jsem procházela a detekovala hlasy. Potom jsem zaslechla strýčkův hlas. Úplně jsem sebou škubla.
"Anthony, co to vyvádíš?!"
"Já…nic…jen jsem chtěl…," obhajoval se.
"Nepřibližuj se k ní, je ti to jasné?!"
"Ale já…"
"Ptám se: Je ti to jasné?"
"Ano."
Cože? Na jak dlouho? To myslí navždy? Ale…to ne…! Já se bez něj přece neobejdu! Ne tady! Vždyť se uhryžu nudou! Ne, to teda ne! Teď jsem ale nemohla nic dělat. Udělala jsem to jediné, co připadalo v úvahu - otočila se a vydala se chodbou zpátky, abych pak mohla zamířit do jídelny. Tonnie byl sice drzý, škodolibý a přehnaně upřímný, ale v jistém smyslu jsem ho měla ráda. Zvykla jsem si na něj. Marinu už jsem kolik hodin neviděla, ale Tonnie mě v jednom kuse špehoval a pronásledoval. Nikdy jsem se nenudila a nikdy jsem nebyla sama.
Seděla jsem v jídelně za stolem a zírala do zdi. V místnosti nikdo nebyl. Čekala jsem na oběd, ale ve skutečnosti na něco jiného. Když do jídelny vešel strýček Tim.
"Co jsi mu udělal?," vyhrkla jsem na něj.
"Co je ti po tom?" Probodávala jsem ho zlostným pohledem. Z toho nic nedostanu. Všechno si budu muset obstarat sama.
Chvíli po strýčkovi dorazila i Marina. Od rána jsem ji neviděla. Potřebovala bych s ní mluvit, ale o samotě. Rozhodně ne tady. Protože strýčkovi už jsem nevěřila. Dokonce jsem ani nevěřila, že by to mohl být opravdu náš příbuzný.
Oběd jsem zhltala během deseti minut a při nejbližší možné příležitosti jsem se vytratila. Rychle jsem vyběhla schody a zabouchla za sebou dveře svého pokoje. Převlékla jsem se z nepohodlných šatů do džínsů a trička. Konečně mě nikdo nebude komandovat, co mám mít na sobě, protože mě nikdo neuvidí. Alespoň doufám. Vlasy jsem si svázala stuhou tak pevně, že se by se mi neměly rozpadnout. Připadala jsem si jako ninja.
Cítila jsem se mnohem lépe, když jsem vyšla ze dveří s úlisným šklebem. Znovu jsem seběhla schody a tentokrát jsem si dávala pořádný pozor, abych nezakopla, ale jelikož jsem neměla dvoumetrovou sukni, bylo všechno mnohem jednodušší.
Běžela jsem chodbou a schody i halu jsem nechala za sebou. Mířila jsem přímo k těm dveřím, kde jsem našla strýčka a Anthonyho minule. Neměla jsem na výběr, musela jsem to udělat. Dveře jsem se rozhodla otevřít. Ale nešlo to. Bylo zamčeno. Zuřivě jsem mlátila do dveří, než mi došlo, že takhle to nepůjde. Zvedla jsem nohu a balerínou s širokým podpatkem jsem kopla do chatrného dřeva, zámek se vylomil a dveře se rozlétly. Vešla jsem dovnitř a opatrně za sebou zavřela. Docela jsem se divila, že to šlo. No, některé věci zůstanou nevyřešenými tajemstvími.
Uvnitř jsem našla Tonnieho. Seděl opřený zády o kamennou zeď a z nosu mu tekl potůček krve. Místo oka měl pořádný monokl. Vrhla jsem se k němu. Byl při vědomí, ale jen tak tak.
"To ti udělal strýček?"
"To ty jsi vykopla ty dveře?"
"Hele, já se tě na něco ptám!," rozčilovala jsem se. Přikývl.
"No téda…"
"Co je? To je celkem normální."
"Cože?!"
"No jo…jen jsem to dneska odnesl trochu víc…ale horší je, že už tě teď asi nebudu moct špehovat…"
"Tak to teda ne," prohlásila jsem, popadla ho za předloktí a vytáhla ho na nohy.
"Dělej, pojď."
"Zbláznila ses?!" Ale já už ho neposlouchala. Na hranici vědomí jsem ho táhla ven z místnosti snažíce se ho dostat do svého pokoje.
"Blázníš?! Víš, jak bude Tim šílet, až to zjistí?!"
"No a víš, jak budu já šílet, jestli ti ještě jednou něco udělá? Jako promiň, ale já se tady v tom zapadákově nehodlám unudit k smrti!"
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Efi Efi | 1. ledna 2015 v 21:02 | Reagovat

Tohle je prostě úžasný. Ty jejich konverzace mne vždycky dostanou. Prý: "Jak můžeš zakopnout o tak krátký šaty?"
"Přirozený talent." :D
Jenom jsem na tebe trošku naštvaná.
Trošku víc.
Hodně.
Ty jsi nechala mého Tonnieho zmlátit nějakým seninilním strejdou?! To si děláš legraci! Já si ho zarezervovala a chci, aby byl celý. (Tady ti pak už ani lepidlo nepomůže.)

2 reveriedreams reveriedreams | E-mail | Web | 1. ledna 2015 v 21:09 | Reagovat

Ten rozhovor mě také rozesmál.
Jinak, konečné! Konečně ji došlo, že ho asi má ráda...
Akorát pro to nemusel tolik trpět...
Úžasná kapitola, opravdu. Moc se těším na pokračování.

3 Hermi Hermi | 2. ledna 2015 v 0:44 | Reagovat

[1]: To máš trochu blbý, protože mám dojem, že si ho Laurelle rezervovala taky...XD

[2]: No jo, začíná jí to maličko docházet...:-D Díky moc. :)

4 Kate Černobílá Kate Černobílá | Web | 2. ledna 2015 v 20:24 | Reagovat

Tak to je dokonalé! Ty jejich rozhovory! Já se u toho usmívala jako blbec :)
Konečně si to Laurelle přiznala!
A už jsem si mimochodem zvolila svou nejméně oblíbenou postavu- Laurellein strýček! Násilník jeden senilní!

5 Hermi Hermi | 3. ledna 2015 v 10:31 | Reagovat

[4]: No joo...jednou si to přiznat musela... Jinak strýčka si zneoblíbit můžeš, ale mám dojem, že se objeví ještě zápornější postava. Takovej Alezallen. XD Ale netuším, co to bude za pohlaví a vůbec, co to bude zač, takže taky dobrý. XD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama