Déšť - 13. kapitola

27. února 2015 v 19:04 | Hermi |  Déšť

Otevřela jsem oči a trochu mě v nich zaštípala slaná mořská voda. Ale viděla jsem celkem zřetelně. Široko daleko okolo mě nebylo nic, jen čistá mořská voda a hluboko pod mýma nohama se vlnilo písčité mořské dno. Voda tu byla studená a hluboká. Naštěstí mi ani jedno z toho nevadilo. Nebo možná spíš naneštěstí. Šaty se mi podivně volně vznášely ve vodě. Znovu jsem se rozhlédla okolo a kus pod sebou jsem spatřila zřetelný obrys postavy. Přiblížila se a já jí nakonec viděla do obličeje. Překvapením mi spadla čelist. Do úst mi natekla slaná voda. Hrklo ve mně a vydala jsem se k hladině, když v tom mě znovu chytila ta postava pode mnou za kotník a já se znovu nemohla pohnout. Kopala jsem nohama, ale bezvýsledně. Nakonec jsem trochu vody vdechla a rozkašlala se. Během chvíle mi místo vzduchu proudila plícemi voda. A obraz se mi zaostřil. Viděla jsem a dýchala. A zírala jako nechápavý blázen.
"Pojď," ozvala se ta podivná postava, přitáhla si mě za kotník, ledovou ruku s blánami mezi prsty mi obmotala okolo zápěstí a já se nestačila divit, když jsem ji viděla zblízka. Přede mnou se ve vodě vznášela normální mořská panna, možná jen s trochu mohutnějším a celkově větším ocasem, než se obvykle kreslí. A tohle stvoření s dlouhými černými, místy namodralými vlasy mě rychlostí blesku táhlo za sebou, přičemž bez problému rozráželo vodu před sebou a obrovským silným ocasem si pomáhalo.
"C..co to…?," promluvila jsem. Bylo to trochu hůř slyšet, ale já opravdu mluvila pod vodou…! A podívala jsem se na své nohy. V tu chvíli byly sice už úplně modré, ale přišlo mi, že se jim zase trochu vracela barva. Bylo to šílené. A pak se dotkla jedna noha té druhé. Nestačila jsem zírat. Prostě přirostly k sobě. Najednou nešly rozdělit. A po krátké chvíli z nich byla ploutev. Ztratily ten namodralý odstín úplně a byly asi tak bílé, jako mé vlasy, které se vznášely v okolní vodě v docela zajímavých obrazcích. No to ne. Ze mě je ryba…!
"Kdy mi sakra někdo vysvětlí, co se tu děje?!," vybuchla jsem, ačkoliv jsem byla spíš vyděšená, než naštvaná. Může za to ta podivná existence přede mnou, nebo je to mnou? Možná jsem byla vždycky tak divná, jen jsem se nikdy předtím nenadechla vody..
"Teď ne," odsekla ta ocasatá příšera z hlubin.
"Mimochodem," dodala, "Jmenuji se Nailila."
"Můžu ti říkat Liliana?," vyhrkla jsem dřív, než jsem si to stihla pořádně rozmyslet.
"Ani náhodou, Ell!"
"Cože?"
"Ellerual," vysvětlila, ale mně to nijak nepomohlo. Nechápavě jsem svraštila čelo.
"Co?" A pak mi to došlo.
"Ne, to tedy ne. Já jsem Laurelle čteno z leva doprava!"
"Už ne," usmála se provokativně.
"Ale ANO! Jmenuju se Laurelle, rozumíš, ty mořská potvoro?!," naštvala jsem se.
"Tak klid. Nejsem potvora a měla by sis uvědomit, že ty jsi taky to, čím jsi mě právě nazvala."
Povzdechla jsem si.
"Co jsi zač?"
"Řekla jsem ti. Jmenuji se Nailila."
"Fajn. Ale na to jsem se neptala. Co jsi to za stvoření."
"Em…no…"
"No?," dožadovala jsem se odpovědi.
"No…říkáme si mořské nymfy. Ale ty nás znáš prostě jako mořské panny," vysvětlila.
"Takže mořské panny existují? Bože, ještě mi řekněte, že Země je placka a že mi koupíte k narozeninám růžového jednorožce!"
A pak jsem si vzpomněla na Tonnieho. Měl pravdu. Ty nymfy vážně existují. Musím mu to říct. Beze slova jsem se obrátila k hladině a plavala nahoru.
"Notak, notak, počkej," mírnila mě nymfa, "Kam si myslíš, že jdeš?"
"Já…cože?!," zděsila jsem se, "Ty mě nenecháš odejít? Ještě řekni, že mě hodláš předhodit jako půlnoční svačinku krakenovi!" Začínala jsem být docela hysterická.
"Tak zaprvé, krakena nemáme, zato jiné potvory a plné ruce práce. Zadruhé, je teprve odpoledne, takže nevím, jak jsi přišla na půlnoční svačinku."
"Argh!," udělala jsem otráveně, ale Nailila pokračovala.
"A zatřetí - ten tvůj kluk počká."
"Můj - COŽE?!," zaječela jsem. Tak to teda ne! Máchla jsem svým novým ocasem a v okamžiku jsem byla na hladině.
"To už je trochu moc," vysvětlila jsem, zatímco mi z úst a nosu vytékala slaná voda a plíce se znovu plnily kyslíkem, "Plavu zpátky." Pak jsem ale strnula. Došlo mi, že nevidím břeh. To je ta ploutev tak zatraceně rychlá?! A sakra. No a co Tonnie? Asi bude muset chvíli počkat…delší chvíli.
"Jak jsme daleko od břehu?," vychrlila jsem na mořskou pannu, co se vynořila přímo za mnou.
"Kousek. Pár kilometrů."
"No potěš…!"
"Tak jdeš zpátky, nebo tě můžu dotáhnout tam, kam jsem původně chtěla?," zjišťovala.
"Stihneme to vyřešit do západu slunce?"
"Pche!," zasmála se podivně, "Silně pochybuji! Ale neboj. Na noc tě pustíme domů."
"No to jsem ráda, že se alespoň budu moct jít probudit z tohohle šílenýho snu," konstatovala jsem.
"Uvidíme, jak moc šílený to bude, až zjistíš, že to není sen."
"Hodně," přikývla jsem.
A tak jsem se ocitla zase v závěsu za nymfou a znova pod hladinou oceánu.
"Kam to vlastně plaveme?," zeptala jsem se po chvíli.
"Někam, kde jsi ještě zaručeně nebyla," odvětila Nailila.
"Díky. To mi moc pomohlo," prskla jsem sarkasticky.
"Nemusíš být tak zlá. Stejně to brzo zjistíš."
"Já chci prostě vědět, na čem jsem!," přiznala jsem částečně i sama sobě.
"I to brzy zjistíš," připustila. Ach bože. Proč zrovna já?
Plavaly jsme ještě nějakou chvíli a stále stejným směrem. Pořád jsem si pokládala tu samou otázku: Kam to plaveme? Ale ta nebyla zodpovězena a nezdálo se, že by se tak někdy stalo. Cestou jsem okolo pozorovala spoustu druhů ryb a podobných vodních živočichů. Většinu z nich jsem poznávala, ale řadu druhů jsem v životě neviděla. Bylo to dost zvláštní najednou se potopit a vidět to všechno z trochu jiné - rybí - perspektivy.
Začínalo mne kromě strachu z toho, co přijde, sžírat také nesmírné očekávání. A potom jsem to uviděla. Ta mohutná stavba se tyčila snad skoro až k hladině a najednou mi přišlo divné, že to ještě nenašli, nebo že do toho nenabourala nějaká loď. Přede mnou stál zlatý podmořský zámek!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 reveriedreams reveriedreams | E-mail | Web | 27. února 2015 v 19:53 | Reagovat

Páni. Hrozně mě rozesmávalo, jak je Laurelle protivná. Ale ty nymfu jsem si hrozně oblíbila. Ani nevíš, jak se těším na pokračování, a jak jsem si tuto kapitolu užila. Jen tak dále!

2 Hermi Hermi | Web | 28. února 2015 v 12:45 | Reagovat

Děkuji moc! No jo, taky jsem se při těch rozhovorech tlemila...! A ta nymfa je taková střelená, ale milá. :-D
Moc děkuji za komentář!

3 Vendëa Lissësúl Vendëa Lissësúl | Web | 1. března 2015 v 9:28 | Reagovat

Wow, tak tohle je opravdu skvělý! :D

4 Hermi Hermi | Web | 1. března 2015 v 11:09 | Reagovat

Děkuji!

5 Kate Černobílá Kate Černobílá | Web | 25. dubna 2015 v 20:18 | Reagovat

Už aby pokračování bylo! Líbí se mi, že tam konečně vystupují nějaké mořské nymfy! A Karin má pravdu, Laurelleřina protivnost nemá chybu :) A tu nymfu jsem si také oblíbila.

6 Hermi Hermi | Web | 14. května 2015 v 19:20 | Reagovat

[5]: Díky moc! :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama